16 C 317/2021-130 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 22 000,85 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla následující: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 31. 5. 2006 smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě reg. [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Podmínky ke služebním kreditním kartám. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr na služební kreditní kartě ve výši 20 000 Kč, který je veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná tuto částku vyčerpala dne 8. 6. 2006 tak, že jí byla bezhotovostním převodem zaslána na její běžný účet. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,99 % p.a. v měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru. Minimální výše měsíční splátky činila 100 Kč. Protože žalobkyně porušila podmínky smlouvy a dlužné splátky řádně neuhradila, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 12. 7. 2021 od smlouvy o úvěru. Smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy žalované, tj. dne 29. 7. 2021. Po dni zesplatnění úvěru žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 000,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 7822,22 Kč a úroku ve výši 19,99 % p.a. z částky 22 000,85 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 319,21 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 000,85 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznává, když smlouva o úvěru ke služební kreditní kartě je neplatná, a to z několika důvodů. Jednak podle žalované banka nezkoumala úvěryschopnost žalované, jednak karta byla kolektivně pojištěna proti ztrátě schopnosti splácet, žalobkyně nepřevedla revolvingový účet na jiný typ účtu, jedná se o nárok, který je v rozporu s dobrými mravy a zároveň bylo podáno řízení u finančního arbitra. Zároveň žalovaná podala žalobu o vzájemném návrhu na zaplacení částky 358 510,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši specifikovaném repo sazby ČNB do zaplacení. 3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru ke služební kreditní kartě [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 31. 5. 2006 mezi žalobkyní a žalovanou, že na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr prostřednictvím kreditní karty až do výše 20 000 Kč, že úvěr byl veden na účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet], a že nedílnou součást smlouvy tvořily především všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s jejichž zněním žalovaná vyjádřila podpisem smlouvy souhlas. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [číslo] vyčerpané jistiny úvěru, minimálně ve výši 100 Kč, a to vždy k poslednímu dni v měsíci (prokázáno smlouvou o úvěru ke služební kreditní kartě [číslo] všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, podmínkami ke služebním kreditním kartám účinnými od 2. 1. 2005, sazebníkem žalobkyně platným od 1. 1. 2010, oznámením žalobkyně o úrokových sazbách v českých korunách účinným od 6. 1. 2015). Z výpisu z účtu ke kreditní kartě ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně bezhotovostně převedla na účet žalované dne 8. 6. 2006 částku 20 000 Kč (prokázáno historickým výpisem ze dne 19. 8. 2021). Protože žalovaná porušila podmínky smlouvy a úvěr řádně a včas nesplatila, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 12. 7. 2021 od smlouvy o služební kreditní kartě a tuto skutečnost žalované oznámila (prokázáno oznámením o odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě ze dne 12. 7. 2021). Oznámení o odstoupení si žalovaná osobně převzala dne 29. 7. 2021 na adrese trvalého pobytu (prokázáno dodejkou ze dne 29. 7. 2021). Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože jí byla dne 2. 8. 2021 zaslána předžalobní upomínka (prokázáno výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 2. 8. 2021 a podacím archem z téhož dne). 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.“, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2007, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2007, (dále jen„ obč. zák.“). 7. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalované splatnou pohledávku ve výši odpovídající nárokované částce. 10. V daném případě žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru ke služební kreditní kartě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úrok ve výši 19,99 % ročně, a to formou pravidelných měsíčních splátek splatných k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržela, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně proto ke dni 12. 7. 2021 odstoupila od smlouvy o úvěru a tuto skutečnost žalované oznámila. Dlužná částka nebyla uhrazena ani na výzvu žalobkyně. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky v souladu s § 497 obch. zák. včetně úroku z úvěru ve výši 19,99 % ročně, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované. 12. Pokud šlo o námitky žalované, tyto soud neshledal jako důvodné. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vztah mezi žalobkyní a žalovanou v rámci její podnikatelské činnosti, žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumá. Navíc daná smlouva byla uzavřena před účinností zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná netvrdila, v čem spatřuje údajný rozpor s dobrými mravy, soud jej v ničem neshledal. Pokud mělo jít o kolektivní pojištění kreditní karty, pak služební kreditní karty nejsou pojištěny. To vyplývá zejména z Podmínek pro vydávání a použití služebních kreditních karet žalobkyně. Pokud jde o běžící řízení u finančního arbitra, toto nebrání v souladu s ustanovením § 83 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, žalobkyni podat žalobu u soudu. 13. Pokud šlo o vzájemný návrh žalobkyně, dle ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.) účastníci jsou povinni tvrdit a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. V daném případě bylo důkazní břemeno týkající se vzájemného návrhu na žalované, která tvrdila, že má vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 358 510,83 Kč. Žalovaná k nároku nic dalšího neuvedla, netvrdila, jak došla k uvedené částce a ke svému tvrzení pak nepředložila žádný důkaz. Soud má poučovací povinnost, avšak pouze vůči účastníkům, kteří se k jednání osobně dostaví. Žalovaná se však k jednání nedostavila. Účastníci byli v předvolání poučeni, že při prvním jednání ve věci dojde ke koncentraci řízení. Soud tak nemohl žalovanou poučit, aby svá tvrzení doplnila a předložila potřebné důkazy k prokázání svých tvrzení. 14. Vzhledem k tomu, že žalovaná neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní týkající se vzájemného nároku, soudu nezbylo, než žalobu o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 358 510,83 Kč zamítnout. Soud proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 15. Výrok II