16 C 32/2022-52 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhá na žalovaném zaplacení částky 13 140,92 Kč s příslušenstvím. V návrhu tvrdí následující: Žalovaný uzavřel dne 19. 7. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba]), smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky. Žalovanému byl na základě smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěrový limit 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal, že jeho účet vykáže alespoň jedenkrát během 180 dnů čerpání [anonymizováno] kreditní zůstatek, že na jeho účtu bude minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí limit poskytnutého úvěru. Žalovaný povolený úvěrový limit překročil a tím vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a debetní zůstatek ve výši 12 133,29 Kč dne 26. 6. 2018 převedla z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovanému bylo umožněno splácet debetní zůstatek ve splátkách, zároveň byl povinen platit poplatky za vedení úvěrového účtu podle sazebníku. Této své povinnosti však včas a řádně nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku ke dni 29. 10. 2018 zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z uvedené smlouvy na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným mu dne 25. 6. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 29. 6. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav. 5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], (nyní [právnická osoba]) dne 19. 7. 2016 smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly dispozice ke smlouvě, všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala zřídit a vést pro žalovaného platební účet č. [bankovní účet], na němž se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku do výše 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal nepřekročit povolený limit, dodržet měsíční kreditní příjem na účtu do výše 50 % povoleného debetu a dodržovat kreditní období. Čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet připisováním peněžních prostředků ve prospěch běžného účtu. Společně se splátkou čerpaných peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce úroky a poplatky podle sazebníku poplatků. Úrok z povoleného debetního zůstatku činil podle smlouvy 21,99 % ročně. V případě, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna veškeré závazky žalovaného vůči ní zesplatnit. V případě překročení povoleného debetního limitu byla právní předchůdkyně oprávněna převést debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený účet ke dni zrušení povoleného limitu a žalovanému by tím vznikla povinnost splatit dluh ve splátkách stanovených původní věřitelkou (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 19. 7. 2016, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 19. 7. 2016, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 11. 1999, sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 4. 2013). V průběhu smluvního vztahu žalovaný několikráte přečerpal úvěrový rámec a ocitl se v prodlení s úhradou splátek (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 17. 6. 2020). Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál a po převedení debetního zůstatku z běžného účtu na nově otevřený účet č. [bankovní účet] splátky nehradil, zesplatnila původní věřitelka úvěr ke dni 29. 10. 2018 a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněné částky 12 133,29 Kč (prokázáno oznámením o otevření úvěrového účtu ke splacení Flexikreditu ze dne 26. 6. 2018 a oznámením o zesplatnění ze dne 29. 10. 2018). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že neuhradil již na svůj dluh ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o bankovních produktech a službách na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2020 a její přílohou [číslo] potvrzením o úplatě ze dne 17. 6. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020). Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 6. 2020 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2020 a podacím archem z téhož dne). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 7. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 7. 2016 smlouvu o účtu a zároveň o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou přečerpání běžného účtu s limitem 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku z úvěru a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách a nepřekročit limit úvěru. Těmto svým závazkům žalovaný nedostál, překročil limit úvěru a vyčerpal celkem částku 13 140,92 Kč (12 133,29 Kč a úroky z prodlení ve výši 1 007,63 Kč, což bylo prokázáno výpisem z účtu). V důsledku toho byl úvěr v souladu se smlouvou zesplatněn. 9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalovaný je tak povinen hradit dlužnou částku žalobkyni. 10. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 13 140,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok podle § 1970 o. z. Výše žalované pohledávky ostatně nebyla v žalovaným řízení nikterak rozporována. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 140,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. V daném případě byla na místě aplikace § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla při