16 C 365/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 430 Kč (155 Kč, 155 Kč a 120 Kč) jako dlužného jízdného a částky 3 000 Kč (třikrát 1 000 Kč) jako přirážky k jízdnému, v důsledku toho, že žalovaná dne 26. 10. 2019, 21. 10. 2019 cestovala vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce] a dne 22. 10. 2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] hl. n. bez platné jízdenky. Vzniklá pohledávka společnosti [právnická osoba], za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o tom byla žalovaná informována. 2. K výzvě soudu, ať uvede, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaná nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.), proto má soud za to, že žalovaná proti rozhodnutí věci bez ústního jednání nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání již v návrhu na zahájení řízení. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.). 3. Po zhodnocení listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná cestovala 26. 10. 2019 a dne 21. 10. 2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce] a dne 22. 10. 2019 vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] hl. n. Ve všech uvedených případech byla kontrolována vlakvedoucím. Při kontrole žalovaná nepředložila platný jízdní doklad ani nezaplatila jízdné s přirážkou. Bylo sepsáno oznámení o závadách, na němž byla žalovaná řádně identifikována, žalovaná podepsala potvrzení o nedodržení SPPO. Podle tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel činila přirážka k jízdnému při jízdě bez platného přepravního dokladu 1 000 Kč [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyně uzavřely smlouvy o postoupení pohledávek, kterými byly pohledávky za žalovanou postoupeny nejprve na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a poté na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, dosud však na dluh neuhradila nic. 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Tím, že žalovaná nastoupila do vlaku, uzavřela se společností [právnická osoba], konkludentně smlouvu o přepravě osoby podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Žalovaná byla proto povinna uhradit jízdné a při kontrole se prokázat platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, vznikla jí povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému - srov. § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše přirážky je v souladu s § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanovena společností [právnická osoba], jako dopravcem na 1 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila a společnost [právnická osoba], pohledávky za žalovanou postoupila na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], následně byly pohledávky postoupeny na žalobkyni (§ 1879 o. z.). 5. Tím, že žalovaná svůj dluh nezaplatila v termínu splatnosti, dostala se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z žalované částky (srov. § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 200 Kč (za výzvu k plnění a sepsání žaloby, viz § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a obdobně i § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 42 Kč (21 % z částky 200 Kč, viz § 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Soud ve shodě se závěry Ústavního soudu ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2777/2011 a pod sp. zn. Pl. ÚS 25/12 dospěl k závěru, že žalobkyni žádné jiné účelně vynaložené náklady v tomto řízení nevznikly. Odměnu za zastoupení advokátem nelze považovat za účelně vynaložený náklad vzhledem k charakteru a okolnostem případu - tj. typizovaná žaloba podávaná opakovaně v téměř nezměněné podobě, naprostá jednoduchost případu po skutkové i právní stránce a poměrně malá výše pohledávky. Žalobkyně je oprávněna se rozhodnout, jaká personální a jiná opatření přijme (např. i zastoupení advokátem), aby zajistila vymožení svých pohledávek. Nelze ale prostřednictvím institutu náhrady nákladů řízení systematicky generovat příjmy bez zohlednění toho, že faktická činnost advokáta v tomto případě nespočívá v kvalifikované a odborné právní pomoci, ale spíše v ryze administrativní činnosti. Na tu však nelze vztahovat principy a pravidla, která se uplatňují pro zastoupení advokátem v občanském soudním řízení. Vynaložené náklady na takto poskytnutou pomoc advokáta musí být váženy kritériem účelnosti jako zákonnou podmínkou pro přiznání jejich náhrady proti neúspěšné straně. Vynaložení částky na zastoupení advokátem ze strany žalobkyně přitom v posuzovaném případě nelze považovat za účelné.