19 C 307/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 20. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené jistiny úvěru, který dne 18. 10. 2013 poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smluv o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalobkyně shledala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Z tohoto důvodu požaduje žalobkyně po žalované zaplacení pouze nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 18. 11. 2013. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Žalovaná se poté, co byla soudem vyzvána ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřila, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 6. Z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 10. 2013 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 18. 10. 2013 částku ve výši 2 000 Kč, a to na účet č. [bankovní účet]. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužné částky vyzvána. 8. Ze smluv o postoupení pohledávek uzavřených mezi [právnická osoba], s. r. o. a [právnická osoba], mezi [právnická osoba] s. r. o. a [právnická osoba] a mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni. 9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaná svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostála, když dlužnou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, nevrátila. 10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 15. Žalobkyně předloženými důkazy prokázala svá žalobní tvrzení. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně svým smluvním povinnostem dostála, žalovaná nikoliv, když zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 2 000 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. 17. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.