19 C 340/2021-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 31. 8. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 17 254,53 Kč, která představuje část nesplacené smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně a běžící od 26. 6. 2020 do 22. 1. 2021. Žalobkyně dne 18. 6. 2019 uzavřela s dlužníkem [jméno] [příjmení], [IČO] (dále jen„ původní dlužník“) smlouvu o podnikatelské půjčce [číslo] na základě které žalobkyně poskytla původnímu dlužníku půjčku ve výši 100 000 Kč (dále jen„ smlouva“). Ve smlouvě se původní dlužník zavázal poskytnutou půjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný s žalobkyní dne 18. 6. 2019 uzavřel dohodu o přistoupení k dluhu z půjčky, v rámci které přistoupil k předmětnému dluhu jako další dlužník vedle původního dlužníka. Původní dlužník se dostal do prodlení s uhrazením tří splátek, žalobkyně proto celý dluh ke dni 21. 4. 2020 zesplatnila. Původní dlužník ani žalovaný dlužnou částku neuhradili, a to ani přes výzvy žalobkyně. Proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 23 815 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 6 560,47 Kč. 2. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 4. Ze smlouvy o podnikatelské půjčce [číslo] ze dne 18. 6. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a původním dlužníkem, [jméno] [příjmení] ([IČO]), coby podnikatelem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí podnikatelské půjčky ve výši 100 000 Kč. Původní dlužník se smlouvou zavázal žalobkyni splatit čerpané peněžní prostředky v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 883 Kč. Současně byl sjednán úrok ve výši 26,78 % ročně. Původní dlužník se ve smlouvě zavázal i k uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazené jistiny v případě, že dojde k zesplatnění dluhu pro prodlení se splacením 3 splátek. 5. Z dohody o přistoupení k dluhu ze dne 18. 6. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný přistoupil jako další dlužník k předmětnému dluhu z půjčky vedle původního dlužníka. 6. Z informace o účtech (výpis z účtu žalobkyně) má soud za prokázané, že žalobkyně dne 21. 6. 2019 poskytla původnímu dlužníku částku ve výši 100 000 Kč, a to převodem na účet. 7. Z výpisu půjčky ze dne 30. 8. 2021 má soud za prokázané, že za období od 21. 4. 2020 do 22. 1. 2021 byla žalobkyní vyměřena smluvní pokuta v celkové výši 23 815 Kč, přičemž uhrazena byla pouze částka ve výši 6 560,47 Kč. Jistina, úroky i úroky z prodlení byly uhrazeny v plné výši. 8. Z výzvy dlužníkovi k úhradě pokuty z půjčky ze dne 28. 1. 2021 a z předžalobní výzvy žalovanému k úhradě dluhu z půjčky ze dne 14. 7. 2021 má soud za prokázané, že dluh byl zesplatněn ke dni 21. 4. 2020, a původní dlužník i žalovaný byli vyzváni k úhradě dlužné částky. 9. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla původnímu dlužníku, podnikateli, zápůjčku ve výši 100 000 Kč a původní věřitel se ji zavázal uhradit společně s úroky ve 48 měsíčních splátkách. Původní věřitel svým smluvním povinnostem včas a řádně nedostál, když se dostal do prodlení s úhradou tří splátek, pročež došlo k zesplatnění dluhu ke dni 21. 4. 2020. Žalobkyni vzniklo právo požadovat úhradu nezaplacené části smluvní pokuty za období od 21. 4. 2020 do 22. 1. 2021, a to v celkové výši 17 254,53 Kč Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny nebyla soudem shledána jako nepřiměřená, jedná se o výši v běžném obchodním styku obvyklou, a vzhledem k výši jistiny i adekvátní. 10. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>11. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>12. Podle § 1969 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>13. Podle § 1892 o. z., kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.</i> <i>14. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou a která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.