21 C 200/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice (dle informačního sytému základních registrů bydliště na adrese uvedené v záhlaví rozsudku), ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o pojištění, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 14 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Použitelnost českého práva podle bydliště vyplývá z čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). Pro účely tohoto článku je země, v níž se riziko nachází, určena podle čl. 2 písm. d) druhé směrnice Rady 88/357 EHS. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 840 Kč jako příspěvku za nepojištěné vozidlo, a to osobní automobil [registrační značka] za dobu od 31. 12. 2019 do 24. 4. 2020 (ohledně uvedeného vozidla nebyla uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaný byl vlastníkem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], v době od 31. 12. 2019 do 24. 4. 2020. V uvedené době ohledně výše uvedeného vozidla žalovaný neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo žalovaný nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou ze dne 24. 6. 2020 a ač byl k zaplacení opakovaně upomínán. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky naposledy vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2022, odeslanou téhož dne. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaný porušil povinnost, která mu vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a totiž uzavřít pro výše uvedené vozidlo pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla, a to za shora uvedené období. Z těchto důvodů vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek a náklady spojené s uplatněním této pohledávky (§ 4 odst. 1, odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Výše poplatku je odvozena od počtu dní, kdy nebylo povinné pojištění sjednáno (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Za každý den je vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně (tedy vozidla, jehož se toto řízení týká) povinen žalobkyni zaplatit částku 65 Kč (§ 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky 205/1999 Sb.). Pro vozidlo žalovaného nebylo sjednáno pojištění po dobu 116 dní, celková výše poplatku tak činí 7 540 Kč. Výše nákladů na vymáhání této pohledávky pak činí částku 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Splatnost příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek nastala v souladu s § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla marným uplynutím 30. dne (resp. 60 dní) ode dne doručení výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 189 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).