21 C 63/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím představující dlužné jízdné včetně přirážky z titulu smlouvy o přepravě osob. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Dne 25. 1. 2021 v 12:11 hodin cestovala žalovaná linkou 1, provozovanou žalobkyní, a při kontrole jízdenek se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 20 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích plzeňské integrované dopravy, resp. prostředcích provozovaných žalobkyní je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2021. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná, která využila prostředků hromadné dopravy, nedoložila, že zaplatila řádně jízdné, a vznikla jí tak podle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinnost uhradit žalobkyni kromě základního jízdného i přirážku ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně jakožto dopravce (§ 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná jízdné spolu s přirážkou ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 600 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).