21 C 85/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 500 Kč jako poplatku za služby spojené s péčí na záchytné stanici, kam byla žalovaná dne 17. 1. 2020 převezena. Vedle samotné jistiny žalobkyně uplatnila rovněž nárok na zákonné úroky z prodlení. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Žalovaná byla dne 17. 1. 2020 v 1:50 hodin Policií ČR dopravena na záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kde byla ošetřena a hospitalizována s pozitivním výsledkem na psychoaktivní látky v těle, propuštěna byla téhož dne v 6:35 hodin. V souvislosti s pobytem žalované v nemocničním zařízení vznikly žalobkyni náklady za ošetření a pobyt ve výši 3 500 Kč (poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici dle ceníku žalobkyně), které byly žalované účtovány téhož dne fakturou splatnou 31. 1. 2020. K úhradě dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 15. 12. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaná byla převezena k vyšetření na záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kde byla pozitivně testována na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v těle, a po provedeném vyšetření byla na záchytné stanici umístěna ke krátkodobému pobytu, za což jí žalobkyně vyúčtovala jak náklady na odborné lékařské vyšetření, tak i náklady za pobyt na záchytné stanici v paušální výši 3 500 Kč (§ 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách). Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním svého peněžitého dluhu a žalobkyně tak má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, vedle práva na zaplacení dlužné částky právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po splatnosti pohledávky do zaplacení. Soud za tohoto stavu shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 189 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).