7 C 226/2022-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 23. 3. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 19 755 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uhradila náklady léčení za své pojištěnky [anonymizována dvě slova]. Žalovaná dne 16. 7. 2020 v 15:50 hodin, jako chodkyně v obci [obec], přecházela vozovku mimo vyznačený přechod pro chodce, kdy se před vstupem do vozovky řádně nepřesvědčila, zda může vozovku přejít a vstoupila do vozovky bezprostředně před přijíždějící motorové vozidlo [značka automobilu]. Po jejím vstupu do vozovky došlo ke střetu levé přední části vozidla [anonymizováno] s levou přední částí těla žalované, kdy tato s dítětem následkem střetu upadla na vozovku. Zranění dítěte si vyžádalo lékařské ošetření. Žalovaná byla za své jednání uznána vinnou rozhodnutím Magistrátu města Mladá Boleslav č. j. [číslo] [spisová značka] ze dne 9. 9. 2021. K náhradě nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila za léčbu své pojištěnky, vyzvala žalobkyně žalovanou dne 24. 11. 2021. Žalovaná si výzvu nepřevzala. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Mongolska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána dle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Místní příslušnost Okresního soudu v Mladé Boleslavi je odůvodněna místem, kde nastala skutečnosti, která zakládá uplatněné právo dle § 87 písm. b) o. s. ř. 3. Žalovaná, resp. opatrovnice žalované ponechala rozhodnutí na úvaze soudu, když se jí nepodařilo žalovanou kontaktovat a zjistit její stanovisko k projednávané žalobě. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění a z nich dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Ze sdělení Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že se žalovaná dopustila přestupku, když dne 16. 7. 2020 v 15:50 hodin, jako chodkyně v obci [obec], přecházela vozovku mimo vyznačený přechod pro chodce, kdy se před vstupem do vozovky řádně nepřesvědčila, zda může vozovku přejít a vstoupila do vozovky bezprostředně před přijíždějící motorové vozidlo zn. Opel Vectra. Po jejím vstupu do vozovky došlo ke střetu levé přední části vozidla [anonymizováno] s levou přední částí těla žalované, kdy tato s dítětem následkem střetu upadla na vozovku. Při nehodě došlo mj. ke zranění poškozené [příjmení] [jméno]. Žalovaná byla rozhodnutí ze dne 9. 9. 2021, značka DP [číslo] uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 9 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 10. 2021. 6. Z rozpisu plateb k náhradě a léčení a vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne 13. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně uhradila náklady léčení poškozené [příjmení] [jméno] ve výši 19 755 Kč. 7. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů ze dne 24. 11. 2021 včetně doručenky od žalované soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na její posledně známou adresu v České republice dopis ze dne 24. 11. 2021 s výzvou k zaplacení. Žalovaná si výzvu nepřevzala a neuhradila do podání žaloby ničeho. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Rozhodné právo pro daný mimosmluvní vztah s ohledem na státní příslušnost žalovaného soud určil podle přímo použitelého nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), které se použije přednostně, pokud je splněna věcná a časová působnost a dána příslušnost českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Škoda vznikla na území České republiky, tudíž soud věc posuzoval dle českého práva. 10. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou pro účely náhrady nákladů na hrazené služby podle odstavce 1 poskytovatelé povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytli hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby. 11. Žalobkyně vynaložila v důsledku protiprávního jednání zaviněného žalovanou náklady na léčení poškozené [příjmení] [jméno] ve výši 19 755 Kč a vzniklo jí tak dle citovaného ustanovení právo na náhradu těchto vynaložených nákladů vůči žalované. Soud proto žalobě výrokem I. zcela vyhověl co do žalované částky a vzhledem k prodlení žalovaného s jejím zaplacením i co do zákonného úroku z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal soud plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (převzetí a příprava, výzva k plnění, sepsání žaloby, účast na jednání dne 25. 8. 2022) po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal. 14. Jelikož byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, soud ve shodě s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.