7 C 24/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 2. 10. 2021 domáhala soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 2 073 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu v částce ve výši 1 014 Kč žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne 8. 12. 2015 vlakem společnosti [právnická osoba] [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 14 Kč a pokutu za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč. Ohledně částky ve výši 1 059 Kč žalobkyně uvedla, že žalovaný cestoval dne 9. 1. 2016 vlakem společnosti [právnická osoba] [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] bez platné jízdenky, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 59 Kč a pokutu za nehlášenou jízdu ve výši 1 000 Kč. [právnická osoba] postoupila pohledávky vůči žalovanému [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 7. 2016 (nárok ve výši 1 014 Kč), resp. ze dne 15. 8. 2016 (nárok ve výši 1 059 Kč). Žalovaný do dnešního dne částku ve shora uvedené výši nezaplatil, proto byla žalobkyně nucena obrátit se na soud se svoji žalobou. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Dle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný dne 8. 12. 2015 cestoval vlakem [číslo] na trati [obec] – [obec] a při kontrole pověřeným pracovníkem se neprokázal platnou jízdenkou. Tato skutečnost je prokázána listinou označenou jako oznámení o závadách ze dne 8. 12. 2015 a potvrzením o nedodržením SPPO. Rovněž má soud za prokázané, že žalovaný dne 9. 1. 2016 cestoval vlakem [číslo] na trati [obec] – [obec] – [obec] a při kontrole pověřeným pracovníkem se neprokázal platnou jízdenkou. Tato skutečnost je prokázána listinou označenou jako potvrzení o nedodržením SPPO ze dne 9. 1. 2016. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka vůči žalovanému postoupena nejprve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván upomínkou odeslanou dne 8. 12. 2016 (viz kniha odeslané pošty). Žalovaný tím, že se neprokázal pověřenému pracovníkovi žalobkyně platnou jízdenkou, porušil shora uvedené právní předpisy § 7 a § 15 vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a proto žaloba žalobkyně byla shledána důvodnou, a jí soud vyhověl, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Výše žalované částky byla řádně stanovena dle platného ceníku a to jízdné ve výši 14 Kč, resp. ve výši 59 Kč v druhém případě a příplatek za nehlášenou jízdu v každém jednotlivém případě ve výši 1 000 Kč. Do prodlení se zaplacením jízdného a přirážky k němu se žalovaný dostal uplynutím dne sepsání oznámení o závadách (ty byly sepsány v den předmětné jízdy) a od následujícího dne je žalobkyně oprávněna požadovat také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni – vedle dlužné jistiny – zákonný úrok z prodlení z částky 1 014 Kč od 9. 12. 2015 do 9. 1. 2016 a z částky 2 073 Kč od 10. 1. 2016 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.