7 C 277/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 3. 5. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaný jakožto provozovatel nákladního automobilu do 3,5 t, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] neměl k tomuto vozidlu v období od 11. 5. 2019 do 29. 8. 2019 v rozporu se zákonem uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), žalobkyni proto vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná částka se sestává ze základu příspěvku 9 546 Kč (denní sazba 86 Kč x počet dní 111) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky písemně vyzván výzvou odeslanou dne 2. 4. 2020, neuhradil však ničeho. Splatnost příspěvku nastala dne 16. 6. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení vyzván i předžalobní upomínkou zaslanou mu dne 21. 1. 2022. 2. Žalovaný je občanem Slovenské republiky, soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle nějž osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má povolen pobyt na území ČR s evidovanou adresou uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku, Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť vozidlo bylo provozovatelem registrováno na území České republiky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný byl v období od 2. 5. 2017 vlastníkem či provozovatelem nákladního automobilu s hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], přičemž v období od 11. 5. 2019 do 29. 8. 2019 v rozporu se zákonem uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), žalobkyni, tj. po dobu 111 dní nebylo k nákladnímu automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 9 546 Kč (zákonná sazba 86 Kč x 111 dnů) a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, tj. celkové částky 9 846 Kč do 60 dnů od doručení dopisu ze dne 2. 4. 2020 (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 2. 4. 2020, zjištěné údaje o vozidle). K zaplacení příspěvku byl žalovaný urgován žalobkyní upomínkami ze dne 23. 7. 2020 a ze dne 4. 9. 2020 (prokázáno upomínkou ze dne 23. 7. 2020 a upomínkou ze dne 4. 9. 2020 včetně doručenky). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že splatnost příspěvku nastala dne 16. 6. 2020. Před podáním žaloby právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 21. 1. 2022 podanou k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 1. 2022, podacím lístkem a sledováním zásilek). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>8. Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 2 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodu vzniku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.</i> 9. Denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně je dána dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 86 Kč, náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek byly dány dle § 2a téže vyhlášky ve výši 300 Kč. 10. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, že žalovaný byl povinen jakožto vlastník nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] zaplatit žalobkyni příspěvek za 111 dnů, kdy ke svému vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného dle zákona vyzvala k zaplacení příspěvku ve výši 9 546 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně právo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. 12. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 13. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.