7 C 296/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 19. 3. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že žalovaný jakožto provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] neměl k tomuto vozidlu v období od 4. 3. 2021 do 14. 6. 2021 v rozporu se zákonem uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). K zaplacení příspěvku ve výši 4 841 Kč (denní sazba 47 Kč x 103 dnů) vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 9. 8. 2021. Splatnost příspěvku nastala dne 23. 10. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou. Žalobkyně po žalovaném podanou žalobou požaduje též zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalovaný je občanem Bulharska, soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je založena s odkazem na čl. 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle nějž osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má povolen pobyt na území ČR s evidovanou adresou uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku, Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád České republiky, neboť vozidlo bylo provozovatelem registrováno na území České republiky. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaný byl od 23. 10. 2019 veden v registru jako vlastník/provozovatel osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno], přičemž v období od 4. 3. 2021 do 14. 6. 2021, tj. po dobu 103 dní nebylo k osobnímu automobilu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 4 841 Kč (zákonná sazba 47 Kč x 103 dnů) do 60 dnů od doručení dopisu ze dne 9. 8. 2021 (prokázáno výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 8. 2021, zjištěné údaje vozidle). K zaplacení příspěvku byl žalovaný urgován žalobkyní upomínkou ze dne 10. 11. 2021, přičemž žalobkyně kromě zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP ve výši 4 841 Kč požadovala i náklady na uplatnění ve výši 300 Kč a úrok ve výši 10 Kč, tj. celkovou částku 5 151 Kč (prokázáno upomínkou ze dne 10. 11. 2021). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že splatnost příspěvku nastala dne 23. 10. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2022 včetně poštovního podacího archu žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2022, sledováním zásilek a podacím archem). <i>Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla povinni společně a nerozdílně zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 7 zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodu vzniku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dnů ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.</i> Denní sazba příspěvku osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ byla dána dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 205/1999 Sb., ve výši 47 Kč, náklady mimosoudního uplatnění práva na příspěvek byly dány dle § 2a téže vyhlášky ve výši 300 Kč. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, že žalovaný byl povinen jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu s objemem válců nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu [anonymizováno] zaplatit žalobkyni příspěvek za 103 dnů, kdy ke svému vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného dle zákona vyzvala k zaplacení příspěvku ve výši 4 841 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný svou povinnost nesplnil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně úroku z prodlení, na nějž má žalobkyně právo dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada za daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši 400 Kč dle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.