7 C 42/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 29. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 27 117 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 12. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu (dále jen„ Dohoda“). Žalovaný v Dohodě uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 38 617 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit v 26 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Jelikož se žalovaný následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek (8. a 9.), využila žalobkyně svého práva a dluh zesplatnila (oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní výzvou odeslané žalobkyní žalovanému dne 18. 11. 2021). Žalovaný se poté, co byl soudem vyzvána ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne 7. 12. 2020 uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 38 617 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit v 25 splátkách po 1 500 Kč měsíčně počínaje dnem 4. 1. 2021 a 26. splátce ve výši 1 117 Kč splatné dne 6. 2. 2023 (viz. Splátková dohoda). V případě prodlení se dvěma splátkami si žalobkyně v Dohodě vyhradila právo od smlouvy odstoupit a požadovat úhradu celého dluhu (viz. Splátková dohoda). Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne 6. 9. 2021 a žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dluh ke dni 26. 11. 2021 zesplatnila (viz. Zesplatnění dluhu, podací arch). Žalobkyně před podáním žaloby splnila svoji povinnost dle ust. § 142a o. s. ř. (viz. Výzva před podáním žaloby, podací arch). Na základě shora uvedeného skutkového závěru, dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 38 617 Kč co do důvodu a výše (§ 2053 o. z.). Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy nesplnil a dnem následujícím po dni splatnosti se proto ocitl v prodlení. Žalobkyně tak má nárok na placení úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti druhé splátky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 537 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 085 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 117 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.