9 C 415/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. I s přihlédnutím k výše uvedenému soud uvádí odůvodnění ve stručnosti – co do předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu právního posouzení věci. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 5 376,60 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: dne 31.3.2021 účastníci uzavřeli dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích Smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací (dále jen " Smlouva), a to Smlouvu [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají, a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Uzavřená smlouva se řídí mj. Všeobecnými podmínkami [právnická osoba] [právnická osoba], ceníkem služeb a obchodními podmínkami jednotlivých služeb a tarifů. Žalobkyně neuplatňuje v tomto řízení částku za poskytování služeb elektronických komunikací (tyto částky byly či budou zpoplatněny v souladu se zákonem č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích u Českého telekomunikačního úřadu). Žalobkyně žalovanému poskytla slevu na koncové zařízení, sleva byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy, v opačném případě byl a je žalovaný povinen poskytnutou slevu vrátit. Žalobkyně přistoupila k výpovědi smlouvy, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou následujících vyúčtování: [číslo] splatné dne 27. 4. 2021, skládající se z: [anonymizováno] ve výši 1 532,77 Kč, Vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 27. 5. 2021, skládající se z: [anonymizováno] ve výši 3 495,83 Kč, SMS na speciálně zpoplatněná čísla ve výši 99,00 Kč a SMS platba ve výši 249 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2022, přesto ničeho žalobkyni neuhradil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázaná výše uvedená tvrzení žalobkyně, na která co do svých zjištění zcela odkazuje. Soud zdůrazňuje, že účastníci uzavřeli citovanou účastnickou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (i dále jen: Smlouvy), jejichž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky žalobkyně, ceník služeb, obchodní podmínky. Na základě Smluvy byla žalobkyně nejen povinna poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, ale též mu poskytovat i další sjednané služby. Žalovaný se v souladu s všeobecnými podmínkami a smluvními ujednáními zavázal ceny za poskytnuté služby účtované podle platného ceníku řádně a včas hradit. Cena služeb elektronických komunikací byla žalovanému vyúčtována řádně, a to výše uvedenými vyúčtováními, též ovšem bezvýsledně. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. Dané skutkové závěry byly prokázány listinnými důkazy předloženými žalobkyní, zejména vyúčtováním služeb a předžalobní upomínkou.: <i>Podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v platném znění, platí, že službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací;</i> <i>dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (§ 1968 věty první o.z.). Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“) platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> V návaznosti na výše uvedené skutkové závěry a aplikaci citované právní úpravy soud shledal žalobu jako zcela důvodnou. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., žalobkyně poskytla žalovanému možnost využívat i služeb třetích stran. I přes využití služeb žalobkyně žalovaný ovšem řádně vyúčtovanou dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně. Na základě výše uvedeného soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku 5 376,6 Kč v plné výši. Žalobkyni byl zároveň vůči žalovanému přiznán i zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené ve výše specifikovaných vyúčtováních. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 054,03 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku s úrokem z prodlení i náhradu nákladů řízení ve lhůtě zákonné, tj. 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně, která je advokátkou (§ 149 o. s. ř.).