9 C 47/2022-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 026 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 3. 2. 2013 Smlouvu o půjčce [číslo] poté, co ověřila úvěruschopnost žalovaného, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem 3 626 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 477 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,11 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 800 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč, a to 45 týdenními splátkami po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 12. 2013. Nedílnou součástí Smlouvu o půjčce byly Smluvní podmínky. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a v dohodnuté lhůtě splatnosti peněžní prostředky nevrátil, celkem zaplatil 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně se s odkazem na Smlouvu o úvěru proto domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 026 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 652,21 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 373,79 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 6 652,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 554,61 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 652,21 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 652,21 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 3. 2. 2013 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 3 626 Kč, a to ve 45 týdenních splátkách po 192 Kč (resp. poslední ve výši 178 Kč), splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal žalovaný v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky žalovaný neuhradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku ve výši 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem odeslaným dne 25. 1. 2021. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí do 26. 11. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy podepsané v Římě dne 19. července 1980 ve znění dodatkových protokolů, která se na vztahy mezi signatářskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použije přednostně, a to s ohledem na dobu uzavření smlouvy před nabytím účinnosti nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008. Podle čl. 3 odst. 1 této úmluvy se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Svou volbou mohou strany zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu, nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze smluvních podmínek. <i>8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není - li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> 9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou mimo jiná rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ obč. zák.“). <i>10. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.</i> <i>11. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).</i> <i>12. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zák. dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. zák. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. zák. a na její společné závazky se použijí ustanovení obč. zák.</i> <i>13. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 273 odst. 2 obch. zák. odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1.</i> <i>15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Z provedeného dokazování, v návaznosti na citovanou právní úpravu, soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. <i>17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen ZoSÚ), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že sp