13 C 114/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 9. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalované bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit nejpozději dne 8. 5. 2022. Žalovaná však svůj závazek nedodržela, jelikož úvěr řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 18. 5. 2022. Žalobkyně požadovala po žalované pouze zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož žalobkyně není schopna doložit zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně též požaduje po žalované úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná na úhradu svého dluhu neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 18. 5. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, proti žalobě proto ničeho nenamítala. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela dne 9. 4. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru splatném ve splátkách [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované označené ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku v celkové výši 24 919,10 Kč v pravidelných 36 měsíčních splátkách, RPSN činila 85,50 % (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo]). Žalovaná zaslala na účet právního předchůdce žalobkyně dne 8. 11. 2021 verifikační platbu ve výši 0,01 Kč (prokázáno výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně za období od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021). Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 8. 11. 2021 na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu ze dne 8. 11. 2021). Žalovaná se dostala do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil dopisem ze dne 18. 5. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2022, podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení vzniklého dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2022, odeslaným žalované podle podacího lístku téhož dne (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2022 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ani ničeho nezaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 12. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). 13. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, proto požaduje pouze jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. 14. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona [číslo]), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. 15. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. 16. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit dluh žalobkyni. 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požado