14 C 192/2023-75 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 107,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] s odůvodněním, že žalovaný, který byl zaměstnancem žalobkyně v průběhu roku 2022, čerpal dovolenou v rozsahu 150,5 hodin, ovšem následně v důsledku neomluvné absence v rozsahu 173 hodin mu byl žalobkyní ke dni [datum] zrušen pracovní poměr. S ohledem na uvedené pak žalovaný pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou. Žalovanému byla žalobkyní celkem vyplacena náhrada mzdy ve výši 33 207 Kč, z důvodu neomluvné absence, povinných odvodů, přečerpané dovolené a pokrácení hodin na kontu„ 904“ žalovaný žalobkyni dluží částku ve výši 20 107, 70 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne [datum], žalovaný ovšem ničeho nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaný byl [datum] zaměstnance žalobkyně na dobu neurčitou na pozici operátor výroby. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] je patrná změna způsobu odměňování žalovaného, a to dle tarifní skupiny I., podrobnosti stanoví kolektivní smlouva. 5. Z listiny okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] vč. potvrzení o doručení soud zjistil, že žalobkyně tímto jednáním zrušila pracovní smlouvu, kterou uzavřela se žalovaným dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum], a to po předchozím projednání s odbory dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to z důvodu porušení pracovním povinností žalovaným zvlášť hrubým způsobem, konkrétně tím, že se žalovaný od [datum] nedostavil do zaměstnání. Žalovaný měl přitom být na pracovišti přítomen na směnách o délce 7,5 hodiny ve dnech [datum] – [datum] (37,5 hod.), [datum] – [datum] (37,5 hod.), [datum] – [datum] (22,5 hod.). Žalobkyně dále okamžité zrušení pracovního poměru odůvodnila tím, že žalovaný přes opakovanou snahu žalobkyně nedoložil důvod své nepřítomnosti na pracovišti, a proto byla nepřítomnost žalovaného na pracovišti po předchozím projednání s odborovou organizací vyhodnocena jako neomluvená absence. Uvedená listina byla žalovanému doručena dne [datum], což potvrdil svým podpisem. 6. Z docházkových listů za období 1/ 2022, 2/ 2022, 3/ 2022, 4/ 2022, 6/ 2022, 7/ 2022, 8/ 2022 soud zjistil, že žalovaný za uvedená období čerpal dovolenou na zotavenou celkem v rozsahu 150,5 hodin. 7. Z docházkových listů za období 9/ 2022, 10/ 2022, 11/ 2022 soud zjistil, že žalobkyně evidovala nepřítomnost žalovaného v uvedených měsících, přičemž v měsíci září odpracoval pouze 4 celé směny a dne [datum] ze směny pouze 3,5 hodiny. Poté již neopracoval žádnou plánovanou směnu. Tento stav trval až do ukončení pracovního poměru dne [datum]. 8. Ze zápisů z jednání o neomluveném zmeškání práce ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně s odbory projednala absenci žalovaného na pracovišti a celkově jako neomluvené zmeškání práce vyhodnotila domu 167 hodin. 9. Z vyúčtování mzdy za období 1/ 2022, 2/ 2022, 3/ 2022, 4/ 2022, 6/ 2022, 7/ 2022, 8/ 2022, 10/ 2022, 11/ 2022, 12/ 2022, [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému v souvislosti s čerpáním dovolené vyplatila částku 20 759 Kč. 10. Z žádosti o úhradu přeplatku ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 20 107 Kč a následně částky 22 863,70 Kč. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě částky 20 107,70 Kč a nákladů za poskytnuté právní služby. Pokud by tak žalovaný neučinil, domáhala by se žalobkyně částky soudní cestou. 12. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl od [datum] zaměstnancem žalobkyně, v roce 2022 zejména v první polovině roku čerpal dovolenou na zotavenou v rozsahu 150,5 hodin, za níž mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 20 759 Kč. V září 2022 začal mít žalovaný v zaměstnání neomluvné absence, přičemž od [datum] až do ukončení zaměstnání žalovaný na plánované směny již nenastoupil. Žalobkyně z důvodu opakované neomluvné absence žalovaného pracovní poměr žalovaného ukončila dne [datum]. Žalovaný celkem v práci zameškal bez řádné omluvy celkem 167 hodin. 13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>14. Dle § 213 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen z.p.) (1) zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo. (2) Konal-li zaměstnanec za podmínek uvedených v odstavci 1 práci po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dovolená odpovídající této kratší týdenní pracovní době.</i> <i>15. Dle § 222 odst. 4 z.p. zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.</i> <i>16. Dle § 331 z.p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.</i> <i>17. Dle § 223 odst. 1 z.p. zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat.</i> <i>18. Krátit za neomluveně zameškanou pracovní směnu lze dovolenou za kalendářní rok, či její poměrnou část podle § 213, ale také dodatkovou dovolenou podle § 215. Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací (§ 348 odst. 3), pokud u něj působí. Při projednání s odborovou organizací není zaměstnavatel vázán jejím stanoviskem. Pro splnění právní povinnosti postačí pouze, aby byla záležitost s odborovou organizací projednána. Při krácení dovolené musí být zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta dovolená v délce alespoň dvou týdnů. Jestliže pracovní poměr zaměstnance netrvá po celý kalendářní rok, může se právo na dovolenou za toto období zkrátit celé. (Zákoník práce. Praktický komentář, Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), [obec], 2022, Právní stav v ASPI k : [datum]).</i> <i>19. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 21. Žalobkyni se v předmětné věci podařilo prokázat, že žalovaný byl v předmětném období (od [datum] do [datum]) jejím zaměstnancem a současně, že žalovaný v průběhu roku 2022 čerpal dovolenou v rozsahu 150,5 hodin, za níž mu vyplatila celkem částku 20 759 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný minimálně od [datum] nedocházel do zaměstnání, až takovou povinnost dle pracovní smlouvy měl, svoji nepřítomnost na pracovišti nijak neomluvil, a v důsledku toho došlo k jeho neomluvené absenci a pracovišti v rozsahu 167 hodin. Délka neomluvné absence byla také potvrzena odborovou organizací. V důsledku uvedené neomluvné absence měla žalobkyně jako zaměstnavatel právo krátit žalovanému dovolenou, na kterou mu v roce 2022 vznikl nárok, a to v rozsahu počtu hodin neomluvné absence. Vzhledem ke skutečnosti, že neomluvená absence žalovaného na pracovišti trvala v délce 167 hodin a současně pracovním poměr žalovaného byl ukončen v průběhu roku 2022, čímž došlo ke krácení nárokové dovolené, měla žalobkyně možnost zkrátit dovolenou žalovaného v rozsahu 167 hodin. Vzhledem k uvedenému žalovaném zanikl nárok na dovolenou za rok 2022 dle § 223 z.p. a současně mu tím vznikla povinnost žalobkyni vrátit náhradu mzdy, kterou mu za poskytnutou dovolenou vyplatila, a to dle § 222 odst. 4 z.p. Protože žalobkyně v řízení prokázala zánik nároku žalovaného na poskytnutou dovolenou na zotavenou, za níž žalobkyně žalovanému vyplatila částku 20 759 Kč, soud žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 20 107,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, jelikož je žalovaný se zaplacením této částky v prodlení. 22. O náhradě nákladů řízení soud rozhod