19 C 293/2023-35 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala úhrady shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 8. 2018 smlouvu o užívání bytu [číslo] (dále " Smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání byt [číslo] [obec], [ulice a číslo] (dále jen„ Předmět užívání"). Ve Smlouvě si strany ujednaly dobu trvání užívání od 20. 8. 2018 do 31. 8. 2019, přičemž tuto dodatkem [číslo] ze dne 10. 9. 2020 prodloužily na dobu do 31. 8. 2020 [ulice] úplata za užívání Předmětu podnájmu byla mezi smluvními stranami sjednána na částku 12 700 Kč vyjma první úplaty, kdy se strany dohodly na částce 13 216 Kč. S účinností od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 se strany dohodly na snížení úplaty, a to na částku 11 000 Kč. Žalovaný se též zavázal měsíčně hradit zálohové platby na služby spojené s Předmětem užívání ve výši 3 800 Kč a úhradu za doplňkové služby ve výši 299 Kč měsíčně. Žalovaný je v prodlení s úhradou podnájemného a úhradou platby za pojištění za srpen 2020 celkem ve výši 11 299 Kč. Po vystěhování žalovaného z Předmětu podnájmu byl žalobce nucen uvést předmět podnájmu do původního stavu. Zejména bylo nutné Předmět podnájmu nově vymalovat, zařídit generální úklid a vystěhovat určitý nábytek. Za tyto opravy a další náklady byl žalobce nucen vynaložit částku celkem 26 270,60 Kč. Žalobce tedy spolu s dlužnou částkou požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Z částky 11 299 Kč požaduje tento úrok od 1. 8. 2020, kdy se jedná o první den prodlení s úhradou platby podnájemného a doplňkových služeb za srpen 2020. Z částky 26 270,60 Kč požaduje tento úrok až ode dne 17. 1. 2023, tj. po uplynutí lhůty k plnění uvedené žalobcem v předžalobní výzvě (lhůta do 16. 1. 2023). Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodl bez jednání podle § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili, žalovaný tím, že se nevyjádřil, ač byl poučen, že to bude považováno za souhlas. Z listinných důkazů založených žalobkyní do spisu: - Vyúčtování elektrické energie - Vyúčtování za teplo, vodu a služby spojené se společnými prostorami domu za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 - Vyúčtování za teplo, vodu a služby spojené se společnými prostorami domu za období od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 - Smlouva o užívání bytu [číslo] ze dne 19. 8. 2018 - Dodatek [číslo] ze dne 10. 9. 2019 - Dodatek [číslo] ze dne 6. 7. 2020 - Ukončovací protokol ze dne 25. 8. 2020 - Faktura č. 2020 [číslo] - Faktura č. 2020 - Faktura č. 2020 [číslo] - Předžalobní upomínka s podacím lístkem. Soud zjistil skutkový stav, jak je tvrzen shora žalobkyní a pro stručnost na něj odkazuje. Žalovaný dluh soud posoudil jako dluh z nájemní smlouvy uzavření podle § 2201 a následující zákona č. 89/2012 Sb. Nájemce měl povinnost hradit platby sjednané ve smlouvě. Dále podle § [číslo] je nájemce povinen odevzdat byt ve stavu, v jakém jej převzal nehledě na běžná opotřebení. Vzhledem k tomu, že tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil, vznikla žalobkyni škoda, kterou vyčíslila na částku 26 270,60 Kč. Žalovaný nijak takto vzniklou škodu nerozporoval, ani neprokázal, že by ji uhradil. Dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení a věřitel se po něm může, mimo splnění dluhu, domáhat také zaplacení příslušenství pohledávky, a to konkrétně úroků z prodlení a nákladů právního zastoupení za úkony právní služby spojené s uplatněním nároku věřitele. Žalovaný byl o plnění upomenut předžalobní výzvou ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ze dne 30. 12. 2022 (podací lístek 6. 1. 2023). Předžalobní výzva byla odeslána dne 6. 1. 2023. Vzhledem k domněnce doby dojití dle § 573 o. z. se předžalobní výzva považuje za doručenou dne 9. 1. 2023. Žalobkyně stanovila žalovanému v předžalobní výzvě sedmidenní lhůtu k plnění, splatnost lhůty tedy nastala dne 16. 1. 2023, v prodlení je žalovaný od 17. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaný neprokázal, že by tvrzený dluh, který žalobkyně podpořila důkazy, byť i částečně zamítl, soud proto žalobě zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 102,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 503 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 569,60 Kč sestávající z částky 2 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 760 Kč ve výši 1 839,60 Kč.