19 C 350/2022-69 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Původní žalobkyně ([anonymizována tři slova]) se u zdejšího soudu po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 9. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, když předtím řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 985,65 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 4,9 % ročně. Ačkoliv žalovaný úvěr čerpal, v rozporu se smlouvou jej řádně nesplácel, původní žalobkyně tak ke dni 14. 1. 2021 od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu ve výši 140 809,72 Kč, sestávajícího z nesplacené jistiny 136 670,56 Kč, úroku 2 139,16 Kč a poplatků 2 000 Kč. Žalovaný závazek uznal a zavázal se jej uhradit splátkami po 6 000 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze dne 1. 3. 2021 částku 5 000 Kč, která byla co do částky 2 139,16 Kč započtena na úrok, co do částky 2 000 Kč započtena na poplatky a co do částky 860,84 Kč započtena na jistinu. Dále žalovaný uhradil dne 20. 4. 2021 částku 5 000 Kč, dne 20. 5. 2021 částku 4 800 Kč, dne 25. 5. 2021 částku 200 Kč, dne 24. 6. 2021 částku 6 000 Kč, dne 27. 7. 2021 částku 6 000 Kč, dne 26. 8. 2021 částku 6 000 Kč, dne 23. 12. 2021 částku 2 435,77 Kč, dne 28. 12. 2021 částku 2 418,89 Kč, dne 4. 1. 2022 částku 2 394,67 Kč, dne 5. 1. 2022 částku 2 384,34 Kč, dne 6. 4. 2021 částku 237,17 Kč, přičemž tyto částky byly započteny na jistinu. Žalovaný tak splátkový kalendář nedodržel, a ač byl před podáním žaloby opětovně vyzván k plnění, dluží žalobkyni částku 97 938,88 Kč s příslušenstvím tak, jak uvedeno ve výrok I. 2. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 12. 2022 č.j. 19 C 350/2022-50 bylo rozhodnuto, že namísto původní žalobkyně bude v řízení pokračováno s její procesní nástupkyní, [právnická osoba] a.s., na kterou byla pohledávka po zahájení řízení postoupena. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o vedení účtu, všeobecných obchodních podmínek, podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, sazebníku a žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 4,9 % ročně splatit 84 pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 2 985,65 Kč. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky dle sazebníku. Pro případ prodlení žalovaného se splacením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce bylo sjednáno oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité zaplacení celé pohledávky. 5. Z historie transakcí vyplývá, že úvěr ve výši 180 000 Kč byl žalovanému vyplacen dne 27. 9. 2018. 6. Z odstoupení od smlouvy ze dne 15. 12. 2020 ve spojení s dodejkou vyplývá, že původní žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 14. 1. 2021. 7. Z interního vyhodnocení žádosti, výpisů z účtu žalovaného, zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že původní žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala a ověřovala majetkové poměry žalovaného. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o plnění. 9. Z uznávacího prohlášení bylo zjištěno, že žalovaný vůči původní žalobkyni uznal co do důvodu i výše svůj dluh ze smlouvy o úvěru ve výši 131 655 Kč s tím, že se dluh zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, splatných vždy 25. dne v měsíci, přičemž první splátka byla splatná v červenci 2021. 10. Z nerozporovaných tvrzení žalobkyně má soud za to, že žalovaný na dluh plnil v rozsahu jí tvrzeném. 11. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru ve výši 180 000 Kč, který byl žalovanému téhož dne vyplacen. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a původní žalobkyně tak ke dni 14. 1. 2021 od smlouvy odstoupila. Následně žalovaný dne 1. 7. 2021 uznal co do důvodu i výše svůj závazek zaplatit původní žalobkyni částku 131 655 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč, počínaje 25. 7. 2021. Splátky však řádně nehradil. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. 12. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 13. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 180 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel. Následně pak původní žalobkyně a žalovaný uzavřeli dle ust. § 2053 o.z. dohodu o uznání dluhu a dle ust. § 1973 o.z. uzavřeli dohodu o splátkách. Žalovaný však dohodu o splátkách porušil a původní žalobkyně tak v souladu s ujednanými podmínkami požádala o úhradu celého dluhu. 16. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh vůči původní žalobkyni uznal a doposud ho v celém rozsahu neuhradil, soud žalobě, co do částky 97 938,88 Kč s úrokem, vyhověl. 17. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Ten byl žalobkyni přiznán tak, jak uvedeno ve výroku I., když soud vycházel z toho, že požadovaný úrok z prodlení, kdy žalobkyně stran počátku prodlení vztahovala tento okamžik ke smlouvě o úvěru a nikoliv k dohodě o uznání dluhu, je pro žalovaného vzhledem ke své výši výhodnější (8,25 % ročně vs. 8,5 % ročně). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 229,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 938,88 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 020 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 960 Kč ve výši 3 351,60 Kč.