ECLI: ECLI:CZ:OSMB:2023:7.C.519.2022.1 Datum: 2023-06-27 Předmět: o nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu Ustanovení: ["§ 28 z. č. 165/2012 Sb.", "§ 13 z. č. null/null Sb.", "§ 369 z. č. null/null Sb.", "§ 28 z. č. null/null Sb.", "§ 3 z. č. null/null Sb.", "§ 261 z. č. null/null Sb.", "§ 397 z. č. null/null Sb.", "§ ["dodávky energie"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu. Aplikuje: § 28 (165/2012 Sb.), § 13 (null/null Sb.), § 369 (null/null Sb.), § 28 (null/null Sb.).
1. Žalobkyně se domáhala postupem podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vydání rozsudku, jímž by soud nahradil výrok II. rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) ze dne , datum, , č. j. , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -ERU; (sp. zn. OSS-, adresa, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ), a výrok II. rozhodnutí Rady ERÚ ze dne , datum, , č. j. , adresa, -68, Anonymizováno, , Anonymizováno, -ERU (čl. 2-19 spisu). Žalobkyně specifikovala návrh tak, aby soud projednal věc v rozsahu těmito výroky deklarované povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku , částka, s příslušenstvím jako platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (původní rozsah věci uplatněné a rozhodované u ERÚ se týkal i nároku ve výši , částka, s příslušenstvím, který však nebyl učiněn předmětem této žaloby). Žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v období měsíců října, listopadu a prosince roku 2013 ve výrobně , Anonymizováno, , jméno FO, (dále též „TMB“) 10 232,144 MWh elektřiny. Žalobní návrh se týkal pouze tohoto množství elektřiny vyrobené v , Anonymizováno, spotřebované společností , právnická osoba, ., případně části vyrobené elektřiny spotřebované žalobkyní samotnou, a to za období od , datum, do , datum, (dále též „rozhodné období“), ke kterému se též vázala rozhodnutím ERÚ uložená povinnost žalobkyni zaplatit žalované částku , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně se v žalobě vyjádřila krom skutkových tvrzení i k vývoji právní úpravy ohledně povinnosti výrobců elektřiny k platbám na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Dále uvedla důvody pro změnu rozhodnutí ERÚ v její prospěch:2. Argumentace žalobkyně bod A): k rozhodnému období žalobkyně uvedla, že je sice v § 28 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (ve znění zákona č. 310/2013 Sb.); dále též „zákon o POZE“, uvedeno, že cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny hradí výrobce provozující výrobnu elektřiny za množství elektřiny jím spotřebované včetně množství elektřiny spotřebované jiným účastníkem trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy, ale v zákoně použitý pojem cena nesplňoval kritéria zákona o cenách, byl svojí povahou veřejnoprávní platební povinností. Zákonodárce tak měl v zákoně výslovně a jednoznačně upravit povinnost osoby k platbě, a osoby, která má platbu účtovat, což neučinil. Žalobkyně měla za to, že v rozhodném období zákona o POZE neukládal povinnost žalobkyni platit žalované „cenu“ na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Pokud tedy ERÚ uložil ve svém rozhodnutí povinnost žalobkyni zaplatit spornou částku, učinil tak bez odkazu na konkrétní ustanovení zákona.3. Argumentace bod B): další důvod pro vyhovění žalobě viděla žalobkyně v tom, že pro určení výše platební povinnosti v rozhodném období bylo nepoužitelné cenové rozhodnutí ERÚ č. 5/2012, kterým se stanovovaly ceny regulovaných služeb souvisejících s dodávkou elektřiny s účinností od , datum, . Měla za zjevné, že ERÚ v cenovém rozhodnutí neodkázal na žádné zákonné ustanovení (než ze zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon), které by obsahovalo výslovné zmocnění k tomu, aby ERÚ určil výši nebo způsob určení výše peněžních prostředků na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny, tedy jiné (pro potřeby platby v rozhodném období), než jako dosavadní určení výše povinné platby ve vztahu ke složce ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny. V rozhodném období (po účinnosti zákona č. 310/2013 Sb.; novely zákona o POZE) tedy neměl ERÚ k dispozici cenové rozhodnutí č. 5/2012, neboť svojí povahou už platba na podporu elektřiny nebyla složkou ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny podle typové smlouvy v rámci energetického zákona, ale měla být novým nástrojem (zdrojem), tj. „jinou“ cenou na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Nadto jen do budoucna, což se mělo projevit novým cenovým rozhodnutí ERÚ č. 5/2013 ze dne , datum, , stanovujícím ceny pro rok 2014, kde se již ERÚ odvolával též na novelu zákona o POZE, a kde v jeho § 28 odst. 3 měl ERÚ oprávnění stanovit cenu na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny. Podle žalobkyně ERÚ neměl pro rozhodné období výslovné zákonné zmocnění k tomu, aby v cenovém rozhodnutí určil výši veřejnoprávní platební povinnosti, kterou by mohl provozovatel distribuční soustavy uplatnit (účtovat) vůči připojenému výrobci bez existence smlouvy o distribuci elektřiny (což byl případ žalobkyně)., právnická osoba, argumentaci bod C) žalobkyně uvedla, že dalším důvodem pro vyhovění žalobě dle žalobkyně je skutečnost, že zákonodárce stanovil pro § 13 zákona o POZE (ve znění novely č. 310/2013 Sb.), který normuje způsob a termíny účtování a hrazení ceny na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny mezi operátorem trhu a provozovatelem distribuční soustavy, účinnost až od , datum, , z čehož mělo vyplývat zákonné zmocnění pro účtování plateb od žalobkyně též až od , datum, , nikoliv dříve. Dle žalobkyně tím dal zákonodárce najevo, že až do konce roku 2013 měl platit dosavadní systém financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, ve kterém mimo jiné zdroje financování byl obsažen i zdroj v podobě složky ceny za službu podle typové smlouvy výrobce elektřiny s distributorem podle energetického zákona, přičemž ale žalobkyně nebyla se žalovanou smluvně vázána.5. Žalobkyně podala pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalované platební povinnost, námitku promlčení tohoto nároku. Předně uvedla, že mezi ní a žalovanou nešlo o obchodní vztah podle obchodního zákoníku podléhající 4 leté promlčecí lhůtě, neboť ukládaná povinnost platby (by) vyplývala ze zákona, nebyla důsledkem tvrzeného obchodního vztahu. Pokud šlo o splatnost faktur, ty prováděla žalovaná na měsíční bázi. Fakturu za prosinec 2013 mohla žalovaná uplatnit dne , datum, , přičemž původní žaloba byla podána až dne , datum, , tedy po uplynutí 3 let, a nárok (i za předchozí měsíce) je tak promlčen.6. Konečně žalobkyně uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že by žalobkyně měla vůči žalované platební povinnost, nelze přiznat úroky z prodlení podle § 369 obchodního zákoníku, neboť takto uložená povinnost by vyplývala ze zákona a nebyla (nemohla být) předmětem závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovanou.7. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, (čl. 104-110 spisu). Uvedla, že její role v tomto systému plateb na podporu obnovitelných zdrojů energie je omezena výhradně na její povinnost příslušnou částku vybrat od svých zákazníků a následně ji postoupit operátorovi trhu. Učinila nesporným, že rozsah tohoto řízení se týká pouze předmětného období (od , datum, do , datum, ) a elektřiny v tomto období vyrobené v TMB a přímo spotřebované výrobcem (žalobkyní), tj. bez použití přenosové soustavy provozované žalovanou.8. K argumentaci A) žalovaná uvedla, že z ustanovení § 28 zákona o POZE ve znění novely č. 310/2013 Sb., tedy pro rozhodné období, je zřejmé kdo má příspěvek hradit (v tomto případě výrobce elektřiny), komu jej má hradit (provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy), z jaké elektřiny jej má hradit (z elektřiny jím spotřebované a elektřiny, již dodal jinému účastníku trhu bez použití přenosové nebo distribuční soustavy) a konečně v jaké výši jej má hradit (tj. ve výši stanovené ERÚ). I v žalobou napadeném rozhodnutí ERÚ, jehož závěr se snaží žalovaná zpochybnit, jsou dle žalované výše ustanovení zákona dostatečně vysvětlena.9. K argumentaci žalobkyně B) a C) žalovaná uvedla, že ze znění cenového rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 a znění zákona po novele č. 310/2013 Sb. nelze dovodit koncepční změnu podstaty platby. Došlo jen k drobné terminologické změně, kdy se ze „složky ceny za přenos elektřiny a ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny“ stala „cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny“. Nadále se jednalo o ze zákona povinnou platbu ve výši stanovené cenovým rozhodnutí ERÚ, kterou měl odvádět výrobce elektřiny (žalobkyně) provozovateli přenosové soustavy (žalovaná) a ten operátorovi trhu. Neuplatní se argumentace žalobkyně co do neaplikovatelnosti cenového rozhodnutí ERÚ č. 5/2012 na období od , datum, do , datum, , tedy po novele č. 310/2013 Sb. S ohledem na výše dovozenou kontinuitu právní úpravy před a po , datum, a absenci jakékoliv koncepční změny má žalovaná za zřejmé, že cenové rozhodnutí č. 5/2012 se uplatnilo po celý rok 2013, neboť se jednalo stále o tutéž platbu na podporu obnovitelné elektrické energie. I v tomto má žalovaná za to, že ERÚ ve svém žalobkyní napadeném rozhodnutí (včetně rozhodnutí o rozkladu) podrobně a správně odůvodnil aplikovatelnost cenového rozhodnutí č. 5/2012 rovněž na předmětné období. Právě Rada ERÚ v rozhodnutí o rozkladu přiléhavě upozornila na to, že i v samotném cenovém rozhodnutí č. 5/2012 se jeho tvůrce nedržel striktně terminologie zákona č. 165/2012 Sb.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.