9 C 276/2023-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 30 916 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen smlouva), dle které měla být žalované poskytnuta úvěrem částka 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 16 708 Kč a pojistné ve výši 2 340 Kč. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalované to bylo oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná nezaplatila ničeho, žalobkyně tak navíc požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela,se žalovanou dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč, a to v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že předmětné peněžní prostředky převzala v hotovosti. 5. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla rozvedená, bydlela v nájmu a zapůjčené finance měla v úmyslu využít na vybavení domácnosti. Žalovaná byla zaměstnána na plný úvazek jako uklízečka u společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činil 15 880 Kč (toto bylo ověřeno pracovníkem společnosti [právnická osoba] z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásek za období září a října 2020). Žalovaná uvedla další příjem 2 000 Kč, aniž by tento objasnila. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila částkou 3 000 Kč. 6. Z tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila žádnou splátku. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo]. 9. Z výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby. 10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 16 708 Kč a pojistným ve výši 2 340 Kč, a to v 77 týdenních splátkách po 437 Kč a jedné splátce po 399 Kč. V zákaznické kartě předcházející podpisu smlouvy žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 15 880 Kč, jako další příjem pak žalovaná uvedla částku 2 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila částkou 3 000 Kč. Sjednané splátky žalovaná řádně a včas neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne [datum] postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum]. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila. 11. Soud věc posoudil podle následujících ustanovení: 12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala a posoudila schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (ust. § 86 a § 87 ZSÚ). 19. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské uni