14 C 187/2023-55 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne 30. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zrušení nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 14.2.2023 v bodech I. a III. výroku, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 30.3.2023, a zamítnutí návrhu žalovaného jako navrhovatele podaného finančnímu arbitrovi a přiznání náhrady nákladů řízení.2. Žalobu (čl. 2-7 spisu) odůvodnila tím, že dne 30.7.2019 účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně žalovanému půjčila částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 78 týdenních splátkách ve výši 875 Kč. Žalobkyni bylo následně doručeno rozhodnutí (nález) finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 14.2.2023, ve kterém žalobkyni uložil zaplatit účastnici částku 26 250 Kč (výrok I.), částečně byl návrh účastnice zamítnut (v rozsahu návrhu na určení neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, výrok II.) a současně bylo žalobkyni uložena povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč (výrok III.). Námitky žalobkyně proti předmětnému rozhodnutí finančního arbitra byly zamítnuty a nález byl potvrzen (rozhodnutí finančního arbitra č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ).3. Dle tvrzení žalobkyně Finanční arbitr založil své rozhodnutí na závěru o nedostatečném prověření a posouzení úvěruschopnosti žalované (účastnice), s čímž se žalobkyně neztotožňuje a má za to, že z doložených podkladů a zjištěného skutkového stavu takovýto závěr nevychází. Účastnice byla při uzavírání smlouvy přehledně a srozumitelně upozorněna na veškeré podmínky spotřebitelského úvěru, včetně výše a četnosti jednotlivých splátek a celkové sumy sjednaných splátek. Účastnice si byla vědoma obsahu předmětného závazku i své povinnosti plnit veškeré své dluhy včas; smlouvu uzavřel zcela svobodně a bez jakéhokoliv nátlaku, navíc po poskytnuté konzultaci. Žalobkyně při uzavření předmětné smlouvy pečlivě zkoumala úvěruschopnost účastnice, přičemž ze zjištění vyplynul dostatečný disponibilní zůstatek, který činil částku 7.243,00 Kč, přičemž pravidelné příjmy žalovaného dosahovaly částky 15.823,00 Kč. Náklady žalovaného na bydlení a domácnost zcela odpovídaly poměrům a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Byla provedena kontrola probíhajících exekučních řízení skrze program , právnická osoba, a lustrace insolvenčním rejstříkem. Skrze ARES byla provedena kontrola zaměstnavatele. Dále byla použita kontrola skrze RUIAN. Žalovaný při uzavření obou úvěrových smluv uvedl, že nemá žádné další závazky bankovního či nebankovního charakteru, hypotéku, úvěr s balonovou splátkou, není povinen hradit výživné a nejdou mu prováděny žádné jiné srážky z příjmu. Současně potvrdil, že vůči jeho majetku není vedena exekuce (ověřeno současně v centrální evidenci exekucí). Bydlí v nemovitosti v osobním vlastnictví (rodinném domě), automobil nevlastní. Účastnice je osobou s pravidelným měsíčním příjmem. V době uzavření smlouvy nebylo zjištěno, že by proti účastnici byly vedeny exekuce či bylo zahájeno insolvenční řízení. Při důkladném posouzení pak účastnici vždy zbývaly dostatečné prostředky k úhradě jeho závazků. Majetková situace klienta byla ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále žalobkyně uvedla, že si neúčtuje žádné skryté poplatky, nemá zájem na vytváření dluhové spirály a účastnice, pokud by se domnívala, že předmětná smlouva nevyhovuje její finanční situaci, mohla se rozhodnout smlouvu neuzavřít.4. Účastnice ve svém vyjádření ze dne 28.11.2023 uvedla, že se shoduje s nálezem finančního arbitra a s odůvodněním jeho rozhodnutí, zejm. v tom, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na skutečnost, že účastnice žalobkyni na předmětnou smlouvu o úvěru plnila nad rámec jistiny částku 26 250 Kč, finanční arbitr správně žalobkyni uložil vrátit účastnici tuto částku. Dále uvedla, že žalobkyně jí tuto částku dne 13.4.2023 zaplatila. Vzhledem k tomu návrh účastnice (na zahájení řízení před finančním arbitrem) a nutnost nahrazení nálezu finančního arbitra v daném rozsahu ztratily opodstatněnosti. Proto dle § 250h odst. 1 o.s.ř. vzala svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět v rozsahu, ve kterém žádala přiznání částky 26 250 Kč vůči žalobkyni. Vzhledem k uvedenému a skutečnosti, že návrh před finančním arbitrem byl podán důvodně, žádala přiznání náhrady nákladů řízení.5. Finanční arbitr (čl. 42-43 spisu) odkázal na svá rozhodnutí, když dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného. Zdůraznil, že při rozhodování o návrhu žalovaného zjistil, že žalobkyně Žalobce poskytl Žalovanému na základě Smlouvy o úvěru spotřebitelský úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda žalovaná bude schopen tento úvěr splatit, tedy že neposoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr ze Smlouvy o úvěru. Žalobce zcela rezignoval na ověření výdajů Žalovaného, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením Smlouvy o úvěru vyšel pouze z prohlášení žalované, která dále nijak neověřoval. Žalobkyně pak v žalobě opakuje též námitky, které uváděla v řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že nemá jako poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost uchovávat kopie dokladů, na základě kterých ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, když § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru jednoznačně stanoví, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost uchovávat zejména „dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele“, když v případě, že tyto neuchová, vystavuje se riziku, že v případném sporu neunese důkazní břemeno.6. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:7. Z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem (čl. 55-57 spisu) soud zjistil, že dne 30.9.2022 podala žalovaná v pozici navrhovatele návrh k finančnímu arbitrovi, jímž se domáhal určení, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. 509575 , Anonymizováno, dne 30.7.2019 uzavřená mezi žalobkyní v tomto řízení a žalovaným v tomto řízení je neplatná. Dále se domáhala, aby žalobkyně žalované vydala své bezdůvodné obohacení ve výši 26 250 Kč a žalobkyni byla uložena sankce ve výši 15 000 Kč dle § 17a zákona o finančním arbitrovi.8. Z nálezu finančního arbitra č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, – , Anonymizováno, ze dne 14.2.2023 (čl. 8-15spisu) soud zjistil, že finanční arbitr výrokem I. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované (v pozici navrhovatele v řízení před finančním arbitrem) částku 26 250 Kč do 3 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu, výrokem II. zamítl ve zbývající části návrh navrhovatelky (na určení neplatnosti smlouvy) a výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit finančnímu arbitrovi sankci 15 000 Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci nálezu. Finanční arbitr dospěl k závěru, že úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne 30.7.2019 je absolutně neplatná pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to zejména pro absenci zkoumání skutečných příjmů a výdajů žalované. Konkrétně uzavřel, že z výplatní pásky zaměstnavatele žalované, zjistil čistý příjem žalované za měsíc květen 2019 ve výši 15 801 Kč a za měsíc červen 2019 ve výši 17 217 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně opatřila výplatní pásky pouze za 2 období dospěl k závěru, že příjem žalované neověřila dostatečně. I kdyby žalobkyně prokázala, že by prověřila příjmovou stranu žalované, ze shromážděných podkladů finanční arbitr nezjistil, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru jakkoliv ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalované na bydlení, domácnost, dopravu, služby elektronických komunikací nebo jeho případné výdaje na splátky závazků z dalších úvěrů nebo zápůjček. Žalobkyně pouze kalkulovala s výší životního minima. V důsledku neposouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí je smlouva o úvěru neplatná a smluvní strany jsou povinny si vydat bezdůvodné obohacení, které na základě neplatné smlouvy o úvěru získaly. Protože žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru více, než kolik z této smlouvy obdržel od žalobkyně, uložil finanční arbitr žalobkyni povinnost žalovanému vydat bezdůvodné obohacení ve výši 26 250 Kč.9. Z rozhodnutí o námitkách finančního arbitra č. j. č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, – , Anonymizováno, ze dne 30.3.2023 (čl. 17-20 spisu) vyplývá, že finanční arbitr rozhodl o zamítnutí námitek žalobkyně, doručených f