14 C 392/2023-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na účet č. , č. účtu, částku , částka, a žalovaný se tuto částku zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný si při sjednávání smlouvy dále zvolil volitelné služby v souladu s č.l. II. smlouvy a č.l. 2 sazebníku, tj. službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši , částka, , službu „Presto“ za poplatek ve výši , částka, , informační SMS servis za poplatek ve výši , částka, . Žalovaný předmětnou částku včas a řádně neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze zaplacení jistiny ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení. Při uzavření smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru neplatných dokladů MV ČR. Současně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně uvedeného dne uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, a poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , službu „Presto“ ve výši , částka, , za SMS servis ve výši , částka, , vše do , datum, . Z listiny autorizace ověření totožnosti ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného při uzavření předmětné smlouvy způsobem komunikace na dálku dle zaslané autorizační platby z účtu vedeného na jméno žalovaného. Žalobkyně také ohledně ověření jednající osoby předložila kopii dokladu totožnosti žalovaného.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud ověřil, že žalobkyně převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, a částku , částka, .6. Žalobkyně dále k důkazu předložila všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, a sazebník poplatků platný od , datum, , které dále upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu založeného smlouvou o úvěru a specifikují ve smlouvě použité pojmy.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., z listiny označené jako údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a identifikovaných příjmů byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného ve výši , částka, .8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného uvedeného dne vyzvala k úhradě dlužné částky spolu s náklady právního zastoupení, specifikovala tento závazek uvedením údajů o smlouvě o úvěru ze dne , datum, , a upozornila žalovaného, že pokud předmětný dluh nezaplatí, přistoupí k podání žaloby.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.10. Dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla ve dvou platbách částku , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, nejpozději dne , datum, . Žalovaný však předmětnou částku žalobkyni včas neuhradil. Žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala k úhradě pohledávky, ovšem bezvýsledně. Při uzavření smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, přičemž vycházela z měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, . Dále žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovního a nebankovního registru, centrálního registru exekucí, insolvenčního rejstříku a registru neplatných dokladů, vše s negativním výsledkem.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že strany uzavřely závazkový právní vztah dle § 2395 o. z., a to konkrétně smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně (úvěrující) zavázala žalovanému (úvěrovaný) poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to včetně sjednaného příslušenství do dne , datum, . Žalovaný se však dostal s uhrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru do prodlení. Vzhledem k uvedenému soud uzavřel, že žalobkyně má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, . Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, příslušenství soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady v souladu s ustanovením § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), odměna ve výši , částka, za tři úkony právní služby po , částka, , dle ustanovení § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši , částka, za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši , částka, .16. Pro úplnost soud dodává, že předmětné řízení bylo zahájeno žalobou, kterou lze charakterizovat jako typově se opakující žalobu, přičemž takové návrhy se liší zejména výší žalované částky a označením rozhodujících skutečností. Vzhledem k tomu je soud toho názoru, že aplikace § 14b advokátního tarifu je v předmětné věci zcela namístě.17. , adresa, ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).