7 C 203/2024-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, kdy na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalované úvěr v původní výši , částka, . Žalovaná úvěr nesplácela, ve smlouvě se zavázala uhradit smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.svycarskapůjcka.cz. Žalovaná zaslala ověřovací platbu ve výši , částka, na účet žalobkyně, aby byla ověřena totožnost žalované, žalovaná prostřednictvím formulářového pole na webových stránkách žalobkyně potvrdila svou vůli být vázaná smlouvou, prostřednictvím SMS kódu. Po ověření totožnosti žalované jí byl úvěr ve výši , částka, poskytnut na její účet, žalovaná finanční prostředky nevrátila, byla několikrát upomínána i formou předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl následující důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku , částka, s tím, že žalovaná splatí celkovou částku , částka, , datum splatnosti bylo stanoveno na , datum, . Ve smlouvě bylo uvedeno číslu účtu žalované 2427771014/3030. Smlouva byla uzavírána prostřednictvím komunikace na dálku, prostřednictvím webových stránek, totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím bankovního účtu, podpis žalované byl zajištěn elektronicky prostřednictvím webových stránek, unikátním identifikačním kódem zaslaným formou SMS.5. Z potvrzení o provedené platbě , datum, bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla zaslána částka , částka, na účet 2427771014/3030, variabilní symbol , var. symbol, .6. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla dne , datum, podána na poštu.7. Ze sdělení , jméno FO, a.s. ze dne , datum, bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovanou, a že dne , datum, byla na účet žalované č. , č. účtu, přijata částka ve výši , částka, , variabilní symbol , var. symbol, , a to prostřednictvím společnosti , právnická osoba8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná označená jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, číslem pasu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na bankovní účet žalované úvěr ve výši , částka, , a žalovaná se zavázala vrátit ke dni , datum, částku , částka, . Žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet dne , datum, částku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj závazek neuhradila žalobkyni ničeho, ač byla o úhradu jeho dluhu upomínána předžalobní výzvou odeslanou jí dne , datum, . Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by ověřovala úvěruschopnost žalované.9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.14. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.19. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.20. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od , datum, , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.22. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.23. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ]24. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů,