9 C 216/2023-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne [datum] doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne [datum] se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 19 942 Kč s příslušenstvím, tj. s úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 10 432 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, i náhradu nákladů řízení. Žalobkyně poukázala zejména na následující skutečnosti: účastníci uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které žalovaná (jako pronajímatel) přenechala žalované (jako nájemci) bytovou jednotku [číslo] na adrese na [příjmení] 135, [obec], byt o velikosti 2+1 (dále jen: bytová jednotka; předmět nájmu; byt). Doba nájmu byla stanovena od [datum] do [datum], s tím, že byla zároveň sjednána prolongační klauzule ohledně automatického prodlužování trvání nájemní smlouvy vždy o další tři kalendářní měsíce. Dopisem ze dne [datum] vyjádřila žalovaná vůli již nepokračovat v nájemním vztahu, nájemní vztah tak skončil ke dni [datum]. Žalobkyně zaplatila žalované vratnou kauci ve výši 7 500 Kč, tuto kauci ovšem žalovaná po skončení nájmu žalobkyni nevrátila. Žalovaná byla povinna dále vrátit žalobkyni přeplatek za vodné ve výši 1 187 Kč za období od [datum] do [datum] a ve výši 2 255 Kč za období od [datum] do [datum], celkem tak částku 3 442 Kč. Na výzvu žalobkyně k vrácení dlužné částky žalovaná reagovala e-mailem ze dne [datum], s tím, že vzhledem k údajně špatnému stavu předmětu nájmu požadovanou částku 10 942 Kč žalobkyni neuhradí. Žalobkyně po reakci žalované následně zjistila, a uvedené žalované i sdělila, že ji omylem dne [datum] uhradila další částku 1 500 Kč a dne [datum] částku 7 500 Kč jako nájemné za měsíc únor 2023, kdy však bytovou jednotku již neužívala. Částku 9 000 Kč (tj. 1500 Kč a 7 500 Kč) tak považuje žalobkyně za bezdůvodné obohacení žalované. Dopisem ze dne [datum] proto žalobkyně vyzvala žalovanou k navrácení tohoto bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč ve lhůtě nejpozději do [datum], žalovaná se ovšem doporučený dopis nevyzvedla. Žalovaná je tedy v prodlení s úhradou částky 10 942 Kč ode dne následujícího po uplynutí dodatečnému tedy od [datum], a s úhradou částky ve výši 9 000 Kč od [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 9 021,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% z částky 8 442 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 978,28 Kč. Žalobkyně částečně zpětvzetí odůvodnila tak, že dne [datum] žalovaná uhradila na účet žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, s tím, že dle zprávy pro příjemce/žalobkyni se mělo jednat o úhradu 2/3 kauce (5 000 Kč) celého přeplatku na vodu 3 442 Kč a zbývající částku 1 558 Kč na úrok z prodlení. Žalovaná neurčila plnění ve výši 579,72 Kč, tuto částku pak žalobkyně započítala na nejstarší část dluhu spočívající ve zbývající 1/3 uhrazené kauce ve stejné výši k datu plnění, tedy k [datum]. 3. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto žalobu v části zpětvzetí zastavil (§ 96 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen o. s. ř.) 4. Žalovaná s žalobním návrhem nesouhlasila, navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalobkyně ponechala bytovou jednotku ve velmi špatném stavu, byt byl špinavý a zapáchající, nebyl způsobený k užívání, neboť žalobkyně v bytě chovala větší množství koček a psa. Žalovaná byla nucena vymalovat, odstranit lino, upravit dřevotřísku i podlahu, přičemž tyto činnosti dělala svépomocí, kdy jen materiál na vymalování stál kolem 9 000 Kč. Vzhledem k velmi nízké výši nájemného 7 500 Kč, z čehož 500 Kč byla záloha na vodu, se účastnice dohodly, že přeplatek vody nebudou řešit. Protože žalobkyně tuto ústní dohodu popírá, je částku 3 442 Kč žalovaná připravena žalobkyni uhradit. Nájem uhrazený žalobkyní na měsíc únor 2023 žalovaná neuznává, neboť výpovědní doba dle Nájemní smlouvy činila tři měsíce a s uvolněním bytu žalovaná tak počítala k poslednímu únoru 2023. Dřívější ukončení nájemního vztahu žalobkyní bylo proto pro žalovanou nečekané, neboť žalovaná měla i na únor 2023 zajištěno jiné bydlení. 5. Soud nařídil ve věci jediné jednání, a to na [datum], k tomuto jednání řádně předvolal strany sporu. Žalovaná se ovšem k jednání soudu nedostavila, svou nepřítomnost neomluvila a nikterak nezdůvodnila. Soud proto věc účastníků projednal a rozhodnul v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) 6. Před zahájením ústního jednání vzala žalobkyně částečně žalobu opětovně zpět, a to co do částky 1 920,28 Kč a též všech požalovaných úroků z prodlení. Žalobkyně zdůraznila, že uvedené zpětvzetí činí jako velmi vstřícný krok vůči žalované. Názor žalované, že nájemní vztah trval do konce února 2023, je totiž zcela nesprávný, a to s přihlédnutím k automatické prolongaci nájemního vztahu vždy o tři měsíce, a ukončení automaticky prodlouženého nájemního vztahu ke dni 31. lednu 2023. [příjmení], která je dle nesprávného názoru žalované tedy řádným nájmem na měsíc únor 2023, je proto skutečně bezdůvodným přeplatkem. Nedůvodné a též neprokázané jsou i námitky žalované ohledně znehodnocení předmětu nájmu za dobu trvání nájemního vztahu. Žalovaná koupila bytovou jednotku od předchozího majitele v roce 2021, a to poté, co žalobkyně předmět nájmu již cca osm let užívala. V době od počátku užívání bytové jednotky (cca před deseti lety) a po dobu nájemní smlouvy mezi účastníky (od roku 2021) žalobkyně na způsobu užívání nic neměnila, minimálně po dobu posledních tří let před podáním žaloby byl stav bytu de facto neměnný. Žalovaná navíc ani netvrdila, k jakému zhoršení stavu předmětu nájmu za dobu jejího vlastnictví došlo, neprokázala ani stávající tvrzení ohledně poničení bytové jednotky žalovanou, respektive jí chovanými domácími zvířaty (pes a kočky). Žalobkyně minimálně za dobu vlastnictví bytové jednotky žalovanou, tedy za dobu trvání nájemního vztahu, byt neznehodnotnila, opotřebení užívané bytové jednotky nad běžnou míru nezpůsobila. 7. V návaznosti na další částečné zpětvzetí žalobkyní soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu i v této v části zpětvzetí zastavil. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 9 000 Kč. Zároveň žalobkyně, jako další vstřícný krok, uvedla, že se též vzdává části náhrady nákladů řízení nad 5 000 Kč. 8. Po částečných zpětvzetích žalobního návrhu a odpovídajícím částečném zastavení části řízení (viz výrok I. a II. rozsudku), zůstala spornou otázkou, zda má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 000 Kč (tj. uhrazeného„ nájmu“ na měsíc únor 2023), dále, zda má žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby právo na náhradu nákladů řízení v plné nebo částečné výši (tj. zda částečné zpětvzetí zavinila žalobkyně nebo žalovaná). 9. Soud provedl ve věci dokazování, při němž zjistil pravdivost výše uvedených tvrzení žalobkyně, na tato tvrzení co do svých skutkových zjištění soud i zcela odkazuje, a zároveň zdůrazňuje následující zjištěné skutečnosti, které považuje za prokázané zejména z níže uvedených listinných tvrzení, důkazů. Důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: 10. účastnice uzavřely dne [datum] nájemní smlouvu (dále jen: Nájemní smlouva) k bytové jednotce, na základě které žalovaná, jako pronajímatel, přenechala do nájmu žalobkyni, jako nájemci, bytovou jednotku za účelem bydlení na období od [datum] do [datum]. V článku III. Nájemní smlouvy účastnice sjednaly, že Nájemní smlouva může být prodloužena dohodou smluvních stran, s tím, že pokud nedohodly smluvní strany dobu, o níž se tato smlouva prodlužuje, tak se prodlužuje vždy o tři kalendářní měsíce. V případě zrušení nájmu ze strany žalobkyně – nájemce- dříve než [datum] byla žalobkyně povinna zaplatit žalované - pronajímateli - odstupné ve výši jednoho měsíčního nájmu. Pokud jedna ze smluvních stran nevypoví Nájemní smlouvu třicet dní před skončením platnosti smlouvy, tak se Nájemní smlouva automaticky prodlužuje vždy o další tři kalendářní měsíce. Žalobkyně se dle Nájemní smlouvy zavázala žalované vrátit bytovou jednotku ve stavu, v jakém ji převzala ke dni zahájení nájmu, a to s přihlédnutím k obvyklému opotřebení odpovídajícímu bydlení. Dle článku IV. činilo nájemné za bytovou jednotku 7 500 Kč, žalobkyně byla též povinna platit i zálohy za služby, a to přímo poskytovateli těchto služeb, vyjma vody, která je zahrnuta v nájemném (měsíční záloha na vodné 500 Kč). Nájemné bylo splatné vždy nejpozději k 29. dni stávajícího kalendářního měsíce za období dalšího kalendářního měsíce, tj. hrazení nájmu bylo sjednáno tzv. předem. Zánik nájmu měl nastat uplynutím doby stanovené v Nájemní smlouvě, tj. [datum], uplynutím doby dle automatického prodloužení nájemního vztahu (prodloužením vždy o další tři kalendářní měsíce), dohodou smluvních stran, písemnou výpovědí, nebo odstoupením od Nájemní smlouvy <i>Důkaz: Nájemní smlouva bytu;</i> 11. dopisem ze dne [datum] žalovaná vyjádřila svou vůli neprolongovat nájemní vztah <i>