9 C 375/2023-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen: právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen: smlouva o úvěru). Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný byl dle žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a bylo tak vyhověno jeho žádosti o úvěr. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 20 000 Kč a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému dne [datum] zaslány peněžní prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč. Žalovaný však úvěr neuhradil, a to ani přes upomínku odeslanou dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena. 3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud se prvotně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně (§ 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.). 5. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že je ve věci aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, respektive dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což prokazuje seznam pohledávek. K uvedenému tvrzení předložila důkaz - seznam pohledávek č. [anonymizováno]. 6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si předmětnou pohledávku. 7. V žalobkyní přiloženém seznamu postoupených pohledávek ovšem pohledávka za žalovaným není specifikována. Soud proto opakovaně písemně vyzval žalobkyni k doložení uvedeného, naposledy s poukazem, že pokud tak nebude učiněno ve stanoveném termínu, soud dne [datum] žalobu v plném rozsahu zamítne. Na opakované výzvy soudu žalobkyně nereagovala, soud byl proto žalobu nucen v plném rozsahu zamítnout, a to pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně. 8. K uvedenému soud dále podotýká. Povinností soudu je mimo jiné respektovat zásadu rovnosti účastníků stran. Řízení o zaplacení částky z úvěru je řízením sporným, v němž žalobkyně musí rozhodná tvrzení jednoznačně tvrdit a následně je též prokázat, soud není oprávněn tvrzení žalobkyně nahrazovat – a to ani případnými předloženými důkazy. Tato povinnost žalobkyně je o to výraznější, že v souzeném případě se jednoznačně jedná o vztah spotřebitele (žalovaného) vůči de facto právně silnějšímu věřiteli. Přestože je zřejmé, že žalobkyně je osobou obchodujícími s pohledávkami, k uplatnění svých práv i dostatečně právně zajištěnou (zástupce žalobkyně je advokátem), tak ohledně své aktivní legitimace žalobkyně pouze tvrdila, že je aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], ničeho dalšího. Některými soudy již bývá přijímán závěr, že pro prokázání aktivní legitimace postačuje, pokud žalobce tvrdí a též prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokáže. V této věci je ovšem rozhodné, že ani přes výzvy soudu žalobkyně uvedenou skutečnost netvrdila. 9. Soud proto rozhodl tak, jak již výše uvedl, výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl. 10. Výrokem II. rozsudku rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, žalovaný ovšem byl nečinný, náklady řízení neuplatňoval a soud má též za to, že mu ani žádné nevznikly- 11. Pro úplnost soud pouze zdůrazňuje (přestože níže uvedené může být považováno za zcela nadbytečné), že i v případě prokázání aktivní legitimace žalobkyně by bylo nutné považovat Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] ze dne [datum] za absolutně neplatnou. K uvedenému soud uvádí svá skutkové i právní závěry: 12. žalovaný, ve smlouvě identifikovaný jménem, příjmením, datem narození, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště i doručovací adresou a emailem, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, podle jejíhož znění měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl úvěr včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru 12 676,29 Kč splatit nejpozději do [datum]. Pro účel převodu peněz žalovaný uvedl bankovní účet č. [bankovní účet]; 13. z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] bezhotovostní platbu 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]; 14. ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] byla v listopadu 2021 připsána částka 20 000 Kč, zaslaná právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] 15. z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 16. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni nezaplatil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). 17. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že byl lustrován v rejstřících ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Soud tedy toto tvrzení nemá za prokázané. 18. Po právní stránce by soud, v případě prokázání věcné legitimace žalobkyně, věc posoudil dle o. z.. Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo pl