19 C 265/2025-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 19. 6. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 14 310 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou uzavřela se žalovanou dne 8. 8. 2023 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne úvěr ve výši 17 140 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 17 140 Kč v platbách: dne 8. 8. 2023 ve výši 10 000 Kč, dne 9. 8. 2023 ve výši 4 000 Kč, dne 11. 9. 2023 ve výši 1 700 Kč a dne 11. 10. 2023 ve výši 1 440 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky čerpala, avšak nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. K zesplatnění celého úvěru došlo ke dni 10. 1. 2024. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou dne 2. 6. 2025, avšak marně. Žalovaná ke dni podání žaloby uhradila žalobkyni 2 830 Kč. Předmětem žalobního návrhu tak je nesplacená jistina úvěru ve výši 14 310 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2025. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po celou dobu řízení byla zcela pasivní.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaná uzavřely dne 8. 8. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 310 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 457,50% ročně formou pravidelných měsíčních splátek splácet. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, uzavřený na dobu neurčitou. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru.6. Z Potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 8. 8. 2023 platbu ve výši 10 000 Kč, dne 9. 8. 2023 platbu ve výši 4 000 Kč, dne 11. 9. 2023 platbu ve výši 1 700 Kč a dne 11. 10. 2023 platbu ve výši 1 440 Kč. Všechny platby byly zasílány pod stejným variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaná tak čerpala úvěr v celkové výši 17 140 Kč.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky v celkové výši 39 224,01 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 29 786,01 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 9 438 Kč.8. Z podacího lístku č. RR2735592368F ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka z podací pošty České Budějovice na adresu žalované.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné, a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupníkem na straně druhé, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 uzavřené mezi společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , jako postupníkem na straně druhé, a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou přešla na základě uvedených postupních smluv nejprve na právní předchůdkyni žalobkyně a poté na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná informována dopisem ze dne 2. 6. 2025 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, z téhož dne. V Oznámení není samostatně vyčíslena jistina dluhu. Pomocí aplikace Pošta online soud zjistil, že poprvé byla zásilka doručována dne 4. 6. 2025, do sféry vlivu žalované se tak výzva mohla dostat dne 7. 6. 2025 (t.j. 3 dny připočtené ke dni 4. 6. 2025).10. Z listiny „Movinero“ datované 10. 1. 2024, která má charakter emailové zprávy, soud zjistil, že zde je jistina vyčíslena (ve výši 14 310 Kč), doručování této zprávy však neproběhlo s využitím poštovních služeb, nelze proto tuto listinu použít k prokázání domněnky dojití výzvy do sféry vlivu žalované.11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila z celkové částky částku 2 830 Kč.12. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo tvrzeno ničeho. Žalobkyně výslovně již v návrhu uvedla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.17. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalované měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalované ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by však pro posouzení úvěruschopnosti žalované nebyla dostačující i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalované. Nelze tak dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, a že žalovaná byla schopna svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované, zda je schopna úvěr splácet, a poskytla jí úvěr, aniž by řádně zkoumala její příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí