7 C 343/2025-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím představující náklady za poskytnutou léčebnou péči, kterou žalované poskytla ve dnech od , datum, do , datum, . Cena za jeden ošetřovací den činí , částka, , tedy celkem za 6 ošetřovacích dní činí , částka, . Žalovaná však ničeho nezaplatila, a to ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva ze dne , datum, .2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, (dále jen „Nařízení“) osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. , adresa, plnění uvedeného závazku je v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Na aplikaci Nařízení nemá vliv, že je žalovaná státní občankou nečlenského státu Evropské Unie, když kritériem je pouze její bydliště (srov. např. body 26 a 27 rozsudku Soudního dvora Evropské unie /velkého senátu/ ze dne , datum, , ve věci C-281/02 „Owusu“). Vzhledem k tomu, že žalovaná se ke dni podání žaloby (, datum, ) zdržovala na území České republiky a její bydliště se nacházelo v , adresa, (viz čl. 6 spisu), je k řízení dána podle čl. 7 odst. 1 Nařízení pravomoc soudů České republiky a Okresní soud v , adresa, je tak mezinárodně příslušný k projednání věci.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. souhlas účastníků soud předpokládal postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:6. Z faktury č. , hodnota, má soud za prokázané, že v období od , datum, do , datum, byla žalované poskytnuta zdravotní péče v Psychiatrické nemocnici , adresa, (oddělení 8 detox). Za poskytnutou péči byla žalované vyúčtována částka , částka, , s datem splatnosti , datum, . Z výzvy k zaplacení nedoplatku ze dne , datum, a z obálky zásilky má soud za prokázané, že žalovaná byl žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to do jednoho tří od doručení této výzvy. Výzva byla připravena k vyzvednutí dne , datum, , ale žalovaná si ji nevyzvedla, proto byla vrácena zpět odesílateli (žalobkyni).7. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:8. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.9. Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.10. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně poskytla žalované zdravotní služby, jejichž cenu je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně prokázala právní důvod žalované částky i její výši, a proto soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání žaloby) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje , částka, .13. Soud dále III. výrokem uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, soudní poplatek z podaného návrhu, jelikož žalobkyně byla od poplatkové povinnosti osvobozena usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , a tato povinnost tak přešla podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích na procesně neúspěšnou žalovanou. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky č. , hodnota, bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.14. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.