9 C 266/2025-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen: soud) dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím, mimo jiné tedy se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení, s poukazem zejména na následující skutečnosti:dne , datum, uzavřel původní věřitel, , právnická osoba, (dále jen: původní věřitel) s žalovanou jako dlužníkem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen dne , datum, , v souladu s ujednáním smluvních stran, a to po předchozím naplnění požadovaných úkonů – zejména seznámením žalované s podmínkami poskytnutí úvěru a vyplněním registračního formuláře. Původní věřitel vyplatil částku , částka, ze svého účtu na účet žalované č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Smlouva o úvěru tak byla sjednána elektronicky prostřednictvím webové stránky původního věřitele, na čemž se smluvní strany dohodly, a s čímž žalovaná souhlasila. Uzavření smlouvy o úvěru má být patrné i ze sdělení bankovního ústavu žalované, které žalobkyně navrhuje soudu jako důkaz obstarat a provést. Žalovaná ve lhůtě splatnosti úvěr nezaplatila, a to ani zčásti, je tak povinna zaplatit žalobkyni nejen požadovanou částku , částka, , skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze sjednaného smluvního úroku ve výši , částka, , ale též úroky z prodlení.Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, s původním věřitelem, na tuto skutečnost byla žalovaná písemně upozorněna. Žalovaná svou povinnost zaplatit dlužnou částku nesplnila ani přes písemné výzvy žalobkyně (viz předžalobní upomínka ze dne , datum, ), i původního věřitele. I v případě, že by byla Smlouva o úvěru soudem shledána za absolutně neplatnou, má žalobkyně nárok na zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela pasivní.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že účet č. , č. účtu, byl v rozhodném období sice účtem žalované, na tento účet ovšem v období nejen leden 2024, ale ani v období od , datum, do , datum, nebyla připsána žádná platba pod VS , var. symbol, .5. Z důvodu, že žalobkyně nepředložila tvrzenou Smlouvu o úvěru, a též s přihlédnutím k tvrzením žalobkyně co do rozsahu zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, má soud za to, tak jak to i naznačuje žalobkyně v žalobním návrhu, že nárok žalobkyně nelze posuzovat z hlediska § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tj. smlouvy o úvěru, neboť uzavření uvedené smlouvy, která by byla platnou, nebylo v řízení prokázáno.6. V návaznosti na výše uvedené dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně neprokázala, že by žalované byla v období , datum, , respektive dle dotazu soud až do , datum, ) vyplacena tvrzená zapůjčená částka , částka, , respektive jakákoli částka.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Předmětem řízení byl vznesený nárok žalobkyně na vrácení zapůjčené částky , částka, , a to v návaznosti na tvrzené poukázání této částky původním věřitelem na bankovní účet žalované. Žalobkyně sama uvedla, že pokud nebude shledána kontrola úvěruschopnosti žalované dostatečná, nechť soud posuzuje její nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Jak je již výše soudem sděleno, soud skutečně dospěl k názoru, že předmětná úvěrová smlouva je zcela neplatná (neplatná absolutně), a je tak namístě posuzovat tvrzený nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná by byla tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jejímu bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatila. Žalobkyně ovšem v řízení neprokázala, že daná částka, respektive jakákoliv částka, byla žalované původním věřitelem nebo i žalobkyní poskytnuta.12. Výrokem I. tohoto rozsudku soudu proto nezbylo nic jiného, než nárok žalobkyně v plném rozsahu zamítnout.13. Výrokem II. rozsudku soud rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení (§ 142 o. s. ř.), přičemž zohlednil, že plně úspěšná žalovaná byla v řízení zcela nečinná a náklady řízení ji tak nevznikly, případně je v soudním řízení netvrdila a ani neprokazovala.