11 C 131/2026-15 – Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 9. 6. 2025 prostřednictvím webového portálu žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, kde žalovaný požádal o poskytnutí úvěru na podnikání a podepsal smluvní dokumentaci tím, že do příslušného formuláře zadal kód, který obdržel v SMS zprávě na své telefonní číslo. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného fotokopií přední a zadní strany dokladu totožnosti. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 6. 2025 peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z dlužné jistiny, nejpozději do 9. 7. 2025. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil. Žalovaný se přitom zavázal zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky v případě po dobu prvních 90 dní prodlení, který žalobkyně vyčíslila za období od 10. 7. 2025 do 7. 10. 2025 v částce 3 750,30 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobkyně požaduje zaplacení jistiny spolu s poplatkem a úrokem ve výši 6 084,30 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 8 334 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud nárok posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.2. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobkyně podepsali dne 9. 6. 2025 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na rozvoj podnikání ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z dlužné jistiny. Úvěr byl splatný nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný se dále zavázal zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky v případě po dobu prvních 90 dní prodlení, poté 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, dne 9. 7. 2025 částku ve výši 6 000 Kč (smlouva o úvěru, VOP, výpis z účtu žalovaného, OP žalovaného).4. Žalovaný ke své osobě uvedla, že její příjem za poslední výdaje činil 35 000 Kč, náklady na bydlení činily 15 000 Kč, splátky dalších úvěru 0 Kč a další výdaje 0 Kč (posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výpis z účtu žalovaného).5. Žalovaný byla právním zástupcem žalobkyně řádně vyzván k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 17. 4. 2026, s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:7. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), ačkoliv bylo ve smlouvě uvedeno, že se jedná o úvěr pro podnikatelské účely, žalobkyně tuto skutečnost žádným způsobem nezkoumala, pouze se spokojila s tvrzením žalovaného a předložila výpis z účtu, který nebyl podnikatelský, soud proto úvěr považoval za spotřebitelský. Soud se tak rovněž zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, tedy zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZoSÚ).17. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu (viz shora). Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.18. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.19. Z předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Žalobkyně ani v žalobě netvrdila, že by jakkoliv zkoumala příjmy či výdaje žalovaného, pouze se spokojila s jeho tvrzením. Žalob