11 C 18/2026-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovanou dne 26. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná měla poskytnutý úvěr splatit společně s 40 % ročním úrokem z dlužné jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících a databázích (CRKI, EUCB, BRKI, NRKI Centrální evidence exekucí a insolvenční rejstřík) a shledala, že nejsou dány důvodné pochybnosti o platební schopnosti žalované. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž by byla žalovaná v prodlení. Žalovaná do sjednaného data splatnosti neuhradila ničeho. Žalobou uplatněná pohledávka se sestává z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného úroku v kapitalizované výši 4 800 Kč a smluvní pokuty za období od 26. 1. 2024 do 20. 7. 2025. Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na společnost , právnická osoba, . smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025. Z této společnosti byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne 20. 7. 2025, žalovaná však na svém dluhu ničeho neuhradila. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru neuznal, domáhá se žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Jelikož se žalovaná, ač řádně obeslána, k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení a žalobkyně se z jednání omluvila, soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovanou podepsaly smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem ve výši 40 % z dlužné jistiny za poskytnutí úvěru. Žalovaná byla oprávněna jistinu úvěru splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy, přičemž však byla povinna hradit sjednaný úrok vždy každý měsíc nejpozději k 26. dni v měsíci ve výši, kdy úrok bude přirostlý za uplynulé období z dlužné jistiny (smlouva o úvěru, žádost o úvěr, VOP). Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že má středoškolské vzdělání, žije s rodiči, je zaměstnaná ve společnosti , právnická osoba, . s příjem ve výši 47 366 Kč a měsíční výdaje činí 10 000 Kč (žádost o úvěr, výplatní pásky).6. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 10 000 Kč (smlouva o úvěru).7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na společnost , právnická osoba, ., která pohledávky za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 7. 2025.8. Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné pohledávky do tří dnů.9. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:10. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.16. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.21. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.22. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkova