11 C 59/2026-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, prostřednictvím webového portálu žalobkyně, kde žalovaný požádal o poskytnutí úvěru a podepsal smluvní dokumentaci tím, že do příslušného formuláře zadal kód, který obdržel v SMS zprávě na své telefonní číslo. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného propojením s bankovním účtem žalovaného. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu se smluvním úrokem ve výši 1 % denně z jistiny v jediné splátce do dne , datum, . Celková výše jistiny spolu s úrokem činila , částka, . Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní upomínána dopisem ze dne , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla, aby soud nárok posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.2. Žalovaný k věci uvedl, že žalobkyni na svůj dluh již uhradil částku ve výši , částka, .3. K projednání věci soud nařídil jednání. Právní zástupce žalobkyně se k jednání omluvil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v jeho přítomnosti.4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a žalobkyně podepsali dne , datum, za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru a smlouvu o úvěru ID: , Anonymizováno, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Výše úrokové sazby činila 1 % denně (RPSN 2 334 %). Úvěr byl splatný nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslala dne , datum, částku ve výši , částka, . Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně řádně vyzván k úhradě jeho dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, , který byl žalovanému dne , datum, doručen. Žalovaný na uvedený dluh uhradil žalobkyni celkem částku ve výši , částka, (potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , , datum, a ze dne , datum, ).5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:6. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však rovněž zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZoSÚ).16. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout částku ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 % denně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.17. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.18. Z předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Žalobkyně ani v žalobě netvrdila, že by jakkoliv zkoumala příjmy či výdaje žalovaného. Žalobkyně tak nesplnila povinnost, kterou jí ukládá § 86 ZoSÚ.19. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši , částka, v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný dosud uhradil pouze částku ve výši , částka, , zbytek si žalovaný bez právního důvodu ponechal, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně a vznikla mu povinnost vydat, oč se obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil, jaké jsou jeho majetkové poměry, soud stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího