19 C 15/2026-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 12. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 973 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovaným dne 1. 3. 2025 společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 3. 2025 žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s vrácením úvěru, a proto byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán k úhradě dluhu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 14. 9. 2025. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku ve výši 7 973 Kč, nejpozději splatných dne 9. 5. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, na základě které nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . K ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně ničeho netvrdila, již v návrhu vyslovila souhlas s tím, že v případě, že soud nebude mít nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky za prokázaný, žádá, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2025 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 279,83 % ročně splácet formou pravidelných měsíčních splátek, jejichž výše se každý měsíc lišila v závislosti na tom, kolik již bylo žalovaným splaceno. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců.6. Z Výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, soud zjistil, že dne 1. 3. 2025 byla z tohoto účtu na účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána částka ve výši 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tutéž informaci soud zjistil z Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, .7. Z Výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě částky ve výši 5 655 Kč, představující neuhrazenou měsíční splátku ke dni 6. 4. 2025, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 5 600 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 5 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.8. Z listiny nazvané Poslední možnost dohody na úhradě ze dne 9. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila ke dni 9. 5. 2025 celý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 28 133 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 7 973 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 60 Kč a z poplatku za upomínku ve výši 100 Kč.9. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 37 786,04 Kč, a to do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 31 302,04 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 484 Kč.10. Z Potvrzení o podání doporučené zásilky č. , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka prostřednictvím , právnická osoba, na adresu žalovaného uvedenou v žalobě i ve smlouvě o úvěru. Vzhledem k datu odeslání výzvy byla pravděpodobně obsahem zásilky předžalobní výzva ze dne 14. 9. 2025.11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z jejího Dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024 a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 12. 12. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným (v Seznamu pohledávek pod pořadovým číslem , hodnota, ). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 9. 2025, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 a podacím lístkem České pošty shora.12. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno ničeho. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas, aby její nárok byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, proto soud dál již žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti.13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:14. Dne 1. 3. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč čerpal, a to jednorázově dne 1. 3. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného ničeho netvrdila, již v žalobě souhlasila, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, soud ji proto dále nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti.15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. S ohledem na absenci tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Sama žalobkyně v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.19. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.20. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná