20 C 31/2026-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k podepsanému soudu včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení celkové částky 249 724,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 4. 12. 2020, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut účelový úvěr ve výši 453 000 Kč, který žalovaný načerpal dne 4. 12. 2020. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve lhůtě do 15. 11. 2028 spolu se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 6 661 Kč, splatných vždy k 15 dni příslušného měsíce, počínaje dnem 15. 1. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly sazebník, oznámení o úrokových sazbách, všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru byla řádně ze strany žalobkyně zkoumána. Dle čl. 24 odst. 24.1 všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni poplatky související se službami poskytované bankou. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky na jistinu úvěru se sjednaným úrokem nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 1. 10. 2025 zesplatnila a požadovala po žalovaném uhrazení dlužné částky do 19. 11. 2025. Žalobkyně po žalovaném požaduje uhrazení částky 249 724,40 Kč (představující součet dlužné částky 234 331,09 Kč a poplatků ve výši 15 393,31 Kč) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 011,89 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 450,08 Kč, úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 234 331,09 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 234 331,09 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným mu dne 24. 11. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bylo soudem ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, a to přestože žaloba byla částečně zamítnuta, neboť s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , lze rozhodnout i bez nařízení jednání (s tím obě strany sporu souhlasily), když zamítavý výrok je výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané:5. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 4. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 453 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8,9 % ročně. Dle smluvních ujednání byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit celkovou částku 641 913,51 Kč v 96 měsíčních splátkách po 6 661 Kč, splátka byla vždy splatná k 15. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 15. 1. 2021 a konče dnem 15. 11. 2028 s tím, že úvěr měl načerpat do 14. 12. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebník , právnická osoba, , oznámení , právnická osoba, o úrokových sazbách v českých korunách. Dne 9. 1. 2023 byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na jehož základě byl změněn den splatnosti na 25. příslušného měsíce, počínaje měsícem leden 2023. (smlouva o úvěru, dodatek ke smlouvě, standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebník , právnická osoba, , oznámení , právnická osoba, o úrokových sazbách v českých korunách, průkaz totožnosti žalovaného)6. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodný, úvěr ve výši 453 000 Kč potřebuje na konsolidaci dluhu ve výši 452 273 Kč, je zaměstnán s měsíčním příjmem 29 500 Kč ve společnosti , právnická osoba, , s celkovými výdaji domácnosti ve výši 8 064 Kč. Dle lustrace v externích registrech měl žalovaný negativní záznam v registrech NRKI, BRKI, SOLUS. (návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, prohlášení o zdravotním stavu, lustrace z externích registrů).7. Dne 4. 12. 2020 žalovaný vyčerpal částku úvěru ve výši 453 000 Kč, ke dni 20. 11. 2025 činil zůstatek úvěru částku 234 331,09 Kč. (historický výpis k úvěru).8. Z důvodu porušení smluvních podmínek byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení dluhu dopisem ze dne 1. 10. 2025, odeslaným následujícího dne. (výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 1. 10. 2025 a včetně dodejky)9. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 24. 11. 2025, odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne 24. 11. 2025 včetně podacího lístku ze dne 24. 11. 2025)10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.16. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.19. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že dle smluvního ujednání byla žalovanému skutečně poskytnuta částka 453 000 Kč. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, ale z žalobkyní předložených listinných důkazů není zřejmé, že by zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, vycházela tak pouze z tvrzení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala faktické výdaje žalovaného a neověřila, jak žalovaný se svými příjmy vychází, například výpisy z běžného účtu žalovaného, nemohla tak znát finanční situaci žalovaného.20. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel př