23 C 18/2026-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 828 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 1. 2024 uzavřela předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným smlouvu o úvěru (dále jen jako „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr ve výši 12 000 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 40% měsíčně. Žalobkyně žalovanému poskytla prostředky bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil.2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.4. Z dokumentu nazvaného Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je patrné, že má představovat smlouvu uzavřenou na dálku, když tento dokument není opatřen podpisem úvěrovaného, který je označen jako , Jméno žalovaného, . Z dokumentu nazvaného formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru plyne, že měl být vyhotoven ke dni 26. 1. 2024, přičemž rovněž není podepsaný žalovaným. Z doložených všeobecných obchodních podmínek a žádosti o spotřebitelský úvěr rovněž neplyne, že by byly podepsány žalovaným.5. Z potvrzení o provedené platbě plyne, že dne 26. 1. 2024 byla připsána částka 12 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Ze sdělení , Anonymizováno, . soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že na jeho účet bylo v lednu 2024 připsáno 12 000 Kč.6. Z dokumentu nazvaného oznámení o postoupení pohledávky, adresovaného žalovanému plyne, že pohledávka byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na , právnická osoba, . a z této společnosti následně na žalobkyni. Ze smluv o postoupení pohledávek je pak zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2024 plyne, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dopis vyzývající žalovaného k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a potvrzením o zaslání zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě, kterou mu dne 23. 7. 2025 zaslala.8. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se účastníci nedostavili. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., a vyzvat žalobkyni, aby prokázala, že smlouva o úvěru byla uzavřena s žalovaným ve znění, ve kterém ji soudu předložil a dále aby řádně tvrdila a prokázala, jak ověřila totožnost úvěrovaného, když toto nebylo zřejmé ani z doplnění žaloby, k němuž soud žalobkyni před nařízením jednání vyzval. Poučení dle § 118a o.s.ř. se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z listinných důkazů předložených žalobkyní. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (§ 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). S ohledem na uvedené tak soud nemá za prokázané, že smlouva předloženého znění byla mezi účastníky uzavřena, je nicméně patrno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 12 000 Kč.9. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák požadovat po žalovaném vrácení částky 12 000 Kč, kterou žalovanému poskytl předchůdce žalobkyně. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť plnění přijal a v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by povinnost vydat poskytnuté plnění splnil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud proto žalobě co do částky 12 000 Kč vyhověl. Co do částky 9 828 Kč pak žalobu zamítl.11. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 11,75 %, soud proto přiznal úrok z prodlení v žalované výši. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, žalobkyně prokázala odeslání výzvy ke dni 23. 7. 2025. S ohledem na § 573 o.z. byla výzva doručena žalovanému dne 28. 7. 2025. Dle výzvy měl být dluh zaplacen do tří dnů od doručení, tedy do 31. 7. 2025. Od 1. 8. 2025 se tak žalovaný ocitl v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení od tohoto data, ve zbytku žalobu zamítl.12. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že úspěch byl v daném případě víceméně vyrovnaný, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení ani jednomu z nich.