24 C 113/2026-19 – Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která nabyla předmětnou pohledávku přímo od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši , částka, , a to na její bankovní účet č. , č. účtu, a splatnost úvěru byla sjednána na donu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, když uhradila toliko částku , částka, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a v poslední upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho okamžité úhradě a žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne , datum, . Žalovaná byla upomínána i následně formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění plateb ze strany žalované činí částku , částka, spolu s příslušenstvím s tím, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně tento nárok z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru 133160228 ze dne , datum, a formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, VOP bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, minimální čerpání , částka, , RPSN 457.50% s tím, že celková výše úvěru činila , částka, , smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.6. Z potvrzeních o výplatě úvěru a potvrzení , právnická osoba, soud zjistil, že v době od , datum, do , datum, žalované bylo ve třech platbách zasláno celkem , částka, .7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávky včetně dodatku č. , hodnota, a seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky.9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně ničeho nedoložila.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná žalobci vrátila částku ve výši , částka, . Žalobkyně v řízení sice obecně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, nicméně v tomto směru ničeho nedoložila a zároveň uvedla, že v případě, že soud shledá toto jako nedostatečné, nechť je nárok žalobkyně posouzen z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním s ohledem Na nedostatečné prověření úvěruschopnosti. Žalovaný nárok soud tedy posuzoval jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. Soud tedy žalobkyni výrokem I přiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50% ročně z této částky od , datum, (3 den od doručení výzvy dle domněnky doby dojití) do zaplacení a výrokem II žalobu zamítl co do zbývajícího požadovaného zákonného úroku z prodlení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady zastoupení advokátem, kterému za jeden úkon právní služby náleží , částka, dle § 14b odst. 1 vyhlášky 258/2024 Sb. (platné pro úkony právní služby, které byly učiněny po , datum, ), neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmět řízení nepřevyšuje částku , částka, . Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , 3 úkony právní služby , částka, , režijní paušál ve výši , částka, (celkem tedy , částka, ) a soudní poplatek , částka, . Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který