17 C 116/2020-31 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu se žalobou, jíž se vůči žalovanému domáhala stanovení výživného neprovdané matky v částce 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum] do dvou let věku syna účastníků řízení, který se narodil dne [datum] a který byl rozhodnutím soudu svěřen do její péče. Tvrdila, že účastníci spolu žili ve společné domácnosti od září 2019 do dubna 2020, kdy žalovaný společnou domácnost opustil. Žalobkyně nastoupila dne [datum] na rodičovskou dovolenou s příspěvkem ve výši 9 677 Kč měsíčně. Na další příspěvky od státu nárok, jako vlastník bytu, žalobkyně nemá, byť jen její měsíční náklady na bydlení včetně hypotéky představují částku 12 000 Kč. Žalovaný, který je zaměstnán v [anonymizována dvě slova] s příjmem dle žalobkyně ve výši 38 000 Kč měsíčně, na výživném žalobkyně dosud uhradil částku 10 000 Kč, a to v srpnu 2020, což představuje částku 2 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaný proti samotnému nároku žalobkyně nijak nebrojil, nesouhlasil však s jeho výší a navrhoval, aby bylo výživné stanoveno v částce 2 500 Kč měsíčně. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř.. 4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, účastnické výpovědi žalovaného, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.; zde soud poznamenává, že skutková tvrzení nevyžadují důkazu nejen tehdy, pokud i druhá strana sporu výslovně tvrdí totéž, nýbrž i za situace, že tvrzení zůstane protistranou nepopřeno), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Nezletilý [příjmení] [celé jméno žalovaného] se narodil dne [datum] z nesezdaného partnerského vztahu žalobkyně a žalovaného, kteří spolu již od dubna 2020 nežijí /viz kupř. výpis z CEO na č.l. 4-5 spisu, shodná tvrzení účastníků či dále uvedený rozsudek/. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl nezletilý syn účastníků svěřen do péče žalobkyně a žalovanému bylo stanoveno výživné v částce 5 000 Kč měsíčně /viz. citované rozhodnutí na č.l. 2 a násl. spisu/. Stanovenou vyživovací povinnost žalovaný řádně plní /výpověď žalovaného/. Žalobkyně nemá jinou vyživovací povinnost než k nezletilému [příjmení]. Žalobkyně je aktuálně na rodičovské dovolené s jediným příjmem v podobě rodičovského příspěvku v částce 9 677 Kč. Žalobkyně, která celodenně pečuje o nezletilého syna, vlastní byt se splátkou hypotéky ve výši 6 500 Kč měsíčně a s náklady na bydlení v celkové částce 5 250 Kč měsíčně. V souvislosti se zdravotním, stavem výdaje žalobkyně nevykazuje. Žalobkyně tvrdila, a žalovaný to nijak nesporoval, že před nástupem na mateřskou dovolenou byla zaměstnána s příjmem jen o 3 000 Kč nižším, než tím, kterého dle ní dosahoval žalovaný (38 000 Kč) /viz nesporná tvrzení účastníků, rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Žalovaný je svobodný a žije sám. Rovněž on má jen jednu vyživovací povinnost. Žalovaný je podnikatel s předmětem podnikání mimo jiné [anonymizována dvě slova], jejich [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Jeho základ daně za rok 2019 činil částku 269 360 Kč, což představovalo za rok 2019 čistý příjem v částce 22 380 Kč měsíčně. Za rok 2020 vystavil [právnická osoba] za [anonymizována dvě slova] celkem šest faktur, jimiž do října 2020 vyfakturoval celkem 350 600 Kč. Po zákonných odvodech představuje jeho čistý příjem za rok 2020 částku zhruba 22 000 Kč. Žalovaný bydlí v domě svých rodičů, kterým hradí měsíčně nájemné v částce 5 000 Kč a částku 6 000 Kč hradí měsíčně na inkaso za dům. V souvislosti se zdravím žalovaný výdaje nemá a vyjma osobního vozidla [anonymizováno] rok výroky 2010 nevlastní jiný hodnotnější majetek. Žalovaný od května do listopadu uhradil na výživné žalobkyně částku po 2 500 Kč měsíčně, tedy 17 500 Kč /výpověď žalovaného na č.l. 29 p.v., rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzení na č.l. 9, internetové bankovnictví žalovaného z něhož vyplynulo, že dne [datum], [datum] a [datum] byla z účtu žalovaného odeslána vždy částka 2 500 Kč s poznámkou„ výživné neprovdané matky“ na účet č. [bankovní účet], tedy na shodný účet, na který z účtu žalovaného odchází platba výživné na syna/. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. 7. Dle § 922 odst. 2 o. z., lze výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. 8. Cílem a účelem shora citovaného ustanovení je především ochrana neprovdané matky ve smyslu ulehčení jejích„ těžkostí“ spojených s těhotenstvím a porodem, resp. snaha po vyrovnání výdělkových možností matky, které klesly v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o novorozené dítě. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky také ochrana jejího novorozeného dítěte. Při stanovení výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Při určování výše výživného je třeba zohlednit i zvláštní zákonný požadavek pro stanovení výše výživného neprovdané matky, a to požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Výživné tak musí být stanoveno tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána (§ 697), a v takovém rozsahu jako její dítě (viz § 915) (srov. [příjmení], Zdeňka. § 920 (Výživné a úhrada nákladů neprovdané matky a těhotné ženy). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], Kapitán, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení] [jméno], [jméno]. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. [číslo]). 9. Žalobkyně se žalobou domáhala výživného v částce 4 000 Kč, přičemž v podání, soudu doručeném dne [datum] i přes množství v něm prezentovaných výhrad vůči žalovanému, souhlasila s výživným v částce 2 500 Kč. 10. V poměrech projednávané věci bylo prokázáno, že se nezletilý [příjmení] [celé jméno žalovaného] narodil ze vztahu účastníků řízení, kteří zhruba po pěti měsících od jeho narození, přestali žít spolu. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně do nástupu na mateřskou dovolenou dosahovala příjmu v podstatně vyšší výši než je tomu nyní, když je aktuálně odkázána pouze na rodičovský příspěvek v částce 9 677 Kč měsíčně, který nepokrývá ani žalobkyní prezentované náklady na bydlení. Žalovaný disponuje příjmem ve výši přes 22 000 Kč měsíčně, přičemž tento příjem považuje soud za takový, který odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného. Z tohoto příjmu žalovaný hradí jednak své potřeby (bydlení v souhrnné výši 11 000 Kč, stravu apod.) a dále výživné na nezletilého syna v částce 5 000 Kč měsíčně. 11. S ohledem na shora uvedené a dále s přihlédnutím k tomu, že nárok dle § 920 odst. 1 o. z., má být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky, a to v přiměřeném rozsahu, když matka dítěte v zásadě nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána, je soud toho názoru, že uplatňovaný nárok žalobkyně je důvodný, to však pouze zčásti, a sice v rozsahu částky 2 500 Kč. Takto stanovené výživné odpovídá současným poměrům, možnostem a schopnostem žalovaného a mělo by tak pomoci potřeby žalobkyně v převážné části saturovat. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úhradu výživného v částce 2 500 Kč měsíčně, a to v souladu s žalobou od [datum] do [datum], tedy do dvou let věku dítěte (výrok I. rozsudku). 12. Žalovaný v měsících květen až listopad 2020 výživné v částce po 2 500 Kč měsíčně uhradil, nic