17 C 165/2020-77 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru v částce 6 409,36Kč a zákonného úroku z prodlení dílem kapitalizovaného, a to za období do [datum] v částce 376,33Kč, dále za období od [datum] do [datum] v částce 37,26Kč a dále běžícího z částky 4 000 Kč od [datum]. Pro odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se [právnická osoba], [IČO]. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr v částce 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 4 368,40 Kč a smluvním úrokem vrátit ve lhůtě do [datum]. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti ničeho nevrátil a neučinil tak ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Podáním, soudu doručeným dne [datum], vzala žalobkyně žalobu v rozsahu smluvního příslušenství, tedy v rozsahu částky 6 409,36Kč zpět. Soud řízení v rozsahu procesní dispozice žalobkyně se žalobou v rozsahu této částky usnesením ze dne 19. 10. 2020 č.j.: 17C 165/2020-68 částečně postupem dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Skutkový závěr ve věci je ten, že žalovaný, spotřebitel, uzavřel dne [datum] se [právnická osoba], coby poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, bez toho aniž by žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem a smluvním úrokem ve výši 6 4069,36 Kč do [datum]. To však ve sjednané lhůtě neučinil a ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu 4 000 Kč nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 4 000 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum] na adresu dle úvěrové smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. Za přiměřenou lhůtu ke splnění povinnosti lze v daném případě považovat lhůtu tří dnů, která tak uplynula dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky 4 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu, tedy z hlediska požadovaných zákonných úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaný do prodlení dostal dříve, než jak je popsáno shora (výrok II. tohoto rozsudku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá, o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů nemá, když procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné nevznikly. Připomíná se, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s ř. zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 2717/08).