7 C 209/2020-54 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. 2. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 3. Předmětem řízení byl návrh žalobkyně doručený soudu dne [datum], v němž uplatnila požadavek na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], nyní v důsledku fúze [právnická osoba], [IČO] uzavřel dle ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) dne [datum] a [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací nebo poskytování telefonních služeb a poskytování dalších doplňkových služeb a popř. další služby (pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran) za sjednaných podmínek a závazek žalovaného zaplatit ve Smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci Smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (SN: [příjmení]: [číslo]) (dále jen„ Zařízení“). Převzetí Zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva dle čl. 2 [číslo] VOP a odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne [datum], zaslaným žalovanému v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od Smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit Zařízení. Pro případ nevrácení Zařízení si v rámci Smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný [příjmení] [právnická osoba] nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku [právnická osoba] ve výši [částka]. K vrácení Zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl ze strany [právnická osoba] (popř. jejího právního zástupce) žalovaný opakovaně vyzýván. 4. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu ze dne 9. 9. 2020, č. j. EPR 184682/2020 včasný odpor s tím, že původní částku [částka], která mu byla telefonicky snížena na [částka], zaplatil dne [datum] převodem na účet, tj. splnil svoje povinnosti dlužníka a bylo ukončeno i exekuční řízení /odpor na č. l. 16 spisu, potvrzení o ukončení exekuce ze dne [datum] na č. l. 16 p. v., výpis z účtu na jméno [jméno] [celé jméno žalovaného] na č. l. 17 5. Jak je uvedeno i v poučení v platebním rozkazu, včas podaným odporem se platební rozkaz ruší. Z obsahu odporu žalovaného je zřejmé, že důvodem pro vedení exekuce, u podepsaného soudu vedené pod sp. zn. 20 EXE 295/2020, je sice rovněž dluh vůči [právnická osoba], ovšem z jiného důvodu (nikoli smluvní pokuta požadovaná z důvodu nevrácení zařízení zapůjčeného [právnická osoba], ale pohledávka přiznaná stejné společnosti příkazem Českého telekomunikačního úřadu dne 25. 8. 2016, č. j. ČT -54 [číslo] – [příjmení] (příkaz na č. l. 37 spisu); ve výzvě k úhradě dlužné částky zaslané žalovanému dne [datum] zástupcem [právnická osoba] [jméno] [příjmení], advokátem, je uvedeno, že žalovaným má zaplatit dlužnou částku [částka] a (navíc) vrátit zapůjčené zařízení. Nevrátí-li zařízení, bude mu účtována smluvní pokuta [částka], což je právě předmětem tohoto soudního sporu – viz výzva na č. l. 29 spisu a jak vyplývá i z textu Předexekuční výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] zaslané na adresu [adresa žalovaného]. [jméno] [příjmení], advokátkou – viz č. l. 21 spisu), nemohl soud řízení zastavit a bylo třeba rozhodnout o nároku žalobkyně. Proto, aby nedošlo ke zbytečnému navyšování nákladů řízení, nenařídil soud automaticky ve věci ústní jednání, ale usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 7 C 209/2020 – 43, strany sporu vyzval, aby se vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Žalovanému bylo usnesení zasíláno jak na adresu hlášeného pobytu (což je ovšem sídlo Městského úřadu Neratovice), tak i na adresu, z níž žalovaný odeslal soudu odpor proti platebnímu rozkazu. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila (souhlas na č. l. 47-48 spisu), žalovaný se nevyjádřil. Soud proto věc postupem podle ustanovení §§ 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným, který uvedl jako svou adresu [adresa žalovaného], smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále opět jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti (dále opět jen„ VOP“) a ceník [právnická osoba]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat služby formou UPC internetu a za účelem jejich poskytování současně žalovanému pronajala doplňkové zařízení v podobě MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA SN: [příjmení]: [číslo]) /viz smlouva na č. l. 22, VOP a Ceník v elektronické podobě v systému [příjmení], zakázkový list na č. l. 26 spisu. Protože žalovaný neuradil řádně a včas [právnická osoba] vyúčtované služby (jejichž úhrada potom byla řešena Českým telekomunikačním úřadem a byl vydán příkaz k jejich úhradě, který se stal podkladem pro vedení exekuce proti žalovanému), odstoupila [právnická osoba] dne [datum] od smlouvy, žalovanému vyúčtovala dlužnou částku k úhradě ve výši [částka] se splatností [datum] a dále jej vyzvala k vrácení pronajatého nebo vypůjčeného zařízení. Současně žalovaného upozornila, že v případě nevrácení zařízení mu může být účtována smluvní pokuta [částka] /viz odstoupení na č. l. 25 Vzhledem k tomu, že žalovaný doplňkové zařízení nevrátil, vznikl právní předchůdkyni žalobkyně dle čl. 7 VOP nárok na smluvní pokutu ve výši dle Ceníku, tedy v částce [částka] /viz VOP a Ceník v elektronické podobě v systému ISAS/. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], byla pohledávka, která je předmětem tohoto řízení postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému ze strany právní předchůdkyně korespondencí ze dne [datum] oznámena /smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek v elektronické podobě v systému ISAS a [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky zasílané žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný uvedenou smluvní pokutu do dnešního dne ani přes předžalobní upomínku neuhradil /upomínka na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh (z titulu nevráceného doplňkového zařízení) zanikl z jiného důvodu a nadále tak dluží [částka], když žalovaným, současně s odporem předložené listiny, svědčí o úhradě dluhu vzniklého v souvislosti s poskytováním a vúčtováním samotné služby na základě smlouvy se [právnická osoba], nikoli o vrácení zapůjčeného zařízení či zaplacení smluvní pokuty za nevrácené zařízení. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Soud vycházel jednak z § 2201 a násl. o. z., a uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o nájmu, dle níž, mimo jiné, vzniklo žalovanému právo věc, konkrétně shora uvedené zařízení, po dohodnutou dobu užívat. Nárokovaná smluvní pokuta se pak odvíjí od § 2048 a násl. o. z., podle něhož platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat s