17 C 246/2021-75 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 31 600 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČO [číslo], jejíž část závodu byla dne [datum] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úplatou, poplatky a smluvními úroky ve výši 28 % ročně z jistiny úvěru za období trvání smlouvy v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Pohledávka byla dne [datum] společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 31 600 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 19 800 Kč, sjednané úroky a další úhrady v celkové výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 422,33 Kč, kapitalizovaného ke dni [datum], a dále z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný chtěl uzavřít dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], IČO [číslo], jejíž část závodu byla dne [datum] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO] /viz notářský zápis/) úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (tedy v roční úrokové sazbě 25,85 %), poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tedy spolu s poplatky ve výši 14 600 Kč (představujíc 63,36 % z poskytnuté jistiny ročně), a to v 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč RPSN činila 189,38 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpis splátek ke smlouvě/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, uhradil celkem pouze 14 000 Kč /viz výpis úhrad žalovaného/, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní uvedených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila žalovaným vyplněnou žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru v které žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti. Ke svému majetku zaškrtl ve formuláři„ standardní vybavení domácnosti“. Uvedl, že je zaměstnán u obce Střemy jako provozní číšník na dobu určitou, s (hrubým) příjmem ve výši 14 508 Kč (přičemž příjem byl doložen /viz platový výměr, pracovní smlouvu/. Ohledně průměrných výdajů byla žalovaným uvedena částka na bydlení (nájem, fond oprav) ve výši 3 000 Kč, u energií nebyla uvedena žádná hodnota, na„ stravování, výživné“ hodnota 1 000 Kč. Průměrné celkové měsíční výdaje žadatele tedy činily celkem 5 000 Kč, přičemž ohledně údajů nebyly doloženy žádné doklady, ale vycházelo se z čestného prohlášení žalovaného /viz žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru/. Žalobkyně dále předložila listiny – finanční analýzu a credit scoring, dle kterých bylo možno poskytnout žalovanému s ohledem na uvedené skutečnosti úvěr se splátkami max. 7 408 Kč měsíčně, a dále s ohledem na výsledky scoringu maximální výši jistiny úvěru 25 000 Kč /viz tyto listiny/. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ dostála. 16. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného, zejména že by dostatečně ověřovala výši výdajů žalovaného, nadto ohledně příjmů žalovaného žalobkyně sice vycházela z doloženého příjmu žalovaného ve výši 14 508 Kč měsíčně, avšak nezohlednila skutečnost, že žalovaným uvedený (a pracovní smlouvou a platovým výměrem doložený) příjem představuje tzv. hrubý příjem, tedy před odečtením daní a odvodů, tudíž že se nejedná o celou částku, s kterou může žalovaný volně disponovat. Ohledně výdajů právní př