17 C 426/2021-34 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 9 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě níž zapůjčila žalobkyně žalované v [anonymizováno] [rok] částku 14 000 Kč. Dne [datum] žalobkyně žalovanou vyzvala k vrácení poskytnutých prostředků a zápůjčka se tak stala splatnou dne [datum]. Žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku 500 Kč a poté, co dne [datum] svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej splácet, když účastnice současně ujednali, že dohodou o splátkách není původní splatnost dotčena, uhradila dne [datum] částku 2 000 Kč a dne [datum] částku 2 000 Kč. Další platbu žalovaná ani přes předžalobní upomínku žalobkyně nerealizovala. 3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Jak vyplývá z listiny označené jako uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne [datum], uznala žalovaná téhož dne vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 13 500 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě níž jí žalobkyně [anonymizována dvě slova] [rok] poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč a i přestože se zápůjčka stala v souvislosti s její výpovědí ze strany žalobkyně coby vydlužitele splatnou do [datum], uhradila žalovaná žalobkyni dne [datum] pouze 500 Kč. Současně se žalovaná zavázala svůj dluh žalobkyni počínaje [anonymizováno] [rok] splácet ve splátkách ve výši 1 500 Kč (první tři splátky) a 2 000 (následující splátky), splatných nejpozději do posledního dne daného kalendářního měsíce na účet žalobkyně v uznání dluhu specifikovaný. Podle žalobkyně uhradila žalovaná pouze dvě splátky po 2 000 Kč, a to dne [datum] a [datum]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 7. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dluh určený co do důvodu i výše, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004). V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných žalobkyní ve smyslu §§ 1968 a 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.