17 C 9/2021-22 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně podala soudu dne [datum] žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 1 518 se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně cestoval žalovaný prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní bez řádného jízdního dokladu dne [datum] v [údaj o čase] hodin linkou [číslo]. Žalobkyně nárokuje úhradu jízdného ve výši 18 Kč a přirážky k němu ve výši 1 500 Kč, když žalovaný ani přes zaslanou výzvu k plnění ničeho neuhradil. 2. Žalovaný ve věci neučinil žádného vyjádření. 3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu §§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř., vycházeje přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Závěr o skutkovém stavu je následující: Žalovaný se přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobkyní dne [datum] v 14:20 hodin linkou 2, číslo vozu 339. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné ve výši 18 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč stanovenou smluvními přepravními podmínkami žalobkyně nezaplatil. Přirážka pro jízdu bez platného jízdního dokladu dle Smluvních přepravních podmínek nabývajících účinnosti od [datum] činí 1 500 Kč. Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dopisem datovaným dne [datum]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) o přepravní smlouvě, za použití § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a § 18a odst. 1, odst. 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. 7. Soud vzal v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně. Proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného i přirážku stanovenou v přepravních podmínkách dopravce a zároveň částku jízdného, celkem 1 518 Kč. V souladu s § 1970 o. z., má žalobkyně nárok na úroky z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy prodlení žalovaného se odvíjí vždy od každého porušení přepravní povinnosti. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výrok II. tohoto rozsudku).