19 C 338/2021-43 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 483 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne 15. 6. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že má dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) právo na příspěvek od vlastníka příp. provozovatele vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný neměl přes svoji zákonnou povinnost sjednáno pojištění odpovědnosti v období od 26. 2. 2020 do 24. 5. 2020, celkem tedy 89 dní, k vozidlu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Žalobkyni proto náleží nárok na zaplacení částky 4 483 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 4 183 Kč (násobku zákonné denní sazby 47 Kč počtem 89 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má hlášeno trvalé bydliště na adrese uvedené v záhlaví /viz výpis údajů z registru obyvatel na č. l. 26 a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný zakoupil dne 12. 7. 2019 od [jméno] [příjmení] vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] /viz kupní smlouva na č.l. 37 V období od 26. 2. 2020 do 24. 5. 2020 neevidovala žalobkyně v daném období žádný existující pojistný vztah ohledně pojištění odpovědnosti z provozu daného vozidla /výpis z interního systému žalobkyně na č. l. 40 Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem doručeným žalovanému dne 25. 12. 2020 k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za dané období ve výši 4 483 Kč, který se skládá ze základu příspěvku ve výši 4 183 Kč (násobku zákonné denní sazby 47 Kč a počtu 89 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč s tím, že pohledávka je splatná do 60 dnů ode dne doručení výzvy /viz výzvu na č. l. 10 Žalovaný však příspěvek ve stanovené lhůtě nezaplatil, nereagoval ani na následné upomínky /viz upomínky na č. l. 11 a 14 vč. doručenek na č. l. 16 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 15 vč. výpisu z aplikace české pošty na č. l. 13 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) OdpVoz musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Dle § 4 odst. 1 OdpVoz vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník (provozovatel) vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem (provozovatelem) vozidla. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 9. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku podle ust. § 4 odst. 5 OdpVoz pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3 včetně ve výši 30 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně ve výši 35 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do [číslo] cm3 včetně ve výši 47 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do [číslo] cm3 včetně ve výši 65 Kč a se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč. Dle § 2a této vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů (tj. žalobkyně) spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 OdpVoz 300 Kč. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení vzal soud za prokázané, že žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu, a tedy byl skutečným vlastníkem vozidla, ohledně kterého nebylo v období 26. 2. 2020 do 24. 5. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla. Žalobkyně tak má ze zákona právo na úhradu příspěvku ve výši 4 183 Kč (47 Kč x 89 dní) a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, celkem tedy na částku 4 483 Kč, kterou však žalovaný neuhradil. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že si je vědom skutečnosti, že po celé žalované období byla v registru silničních vozidel vedena jako vlastník předmětného vozidla paní [jméno] [příjmení], [datum narození], což zakládá podle § 4 odst. 2 OdpVoz pro účely určení osoby povinné k zaplacení příspěvku vyvratitelnou právní domněnku, že právě paní [jméno] [příjmení] a nikoli žalovaný byla vlastníkem/provozovatelem vozidla. Tato domněnka však byla ze strany žalobkyně vyvrácena, když tvrdila a prokázala, že na základě kupní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 přešlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu z paní [jméno] [příjmení] na žalovaného. 12. Pokud jde o příslušenství uplatněného nároku, soud žalobě vyhověl ohledně požadovaného příslušenství jen částečně. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Podle § 513 o. z. se příslušenstvím pohledávky rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které patří právě i zákonem stanovené náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Žalobkyně však požadovala uhradit z nákladů spojených s uplatněním pohledávky i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však oprávněně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). 13.