20 C 130/2021-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení 14 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 250 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že má dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpVoz“), právo na příspěvek od vlastníka, resp. provozovatele vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pakliže jej písemně vyzve k úhradě se splatností nejméně 30 dnů od doručení výzvy. Žalovanému vlastníku/provozovateli osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] byla výzva zaslána dne [datum]. Žalovaný neměl přes svoji zákonnou povinnost sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od [datum] do [datum], celkem tedy 150 dní, žalobkyni proto náleží nárok na zaplacení částky 14 250 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 13 950 Kč (násobku zákonné denní sazby 93 Kč počtem 150 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. 3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 4. Soud z listin založených do spisu učinil následující skutková zjištění shodující se závěrem o skutkovém stavu: V období od [datum] do [datum] byl vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] žalovaný, přičemž žalobkyně v daném období neevidovala žádný existující pojistný vztah ohledně pojištění odpovědnosti z provozu daného vozidla /viz sdělení Městského úřadu Mělník na č. l. 21 spisu a informace z RSV na č. l. 24 spisu/. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za dané období ve výši 13 950 Kč (násobek zákonné denní sazby 93 Kč a počtu 150 dní) s tím, že pohledávka je splatná do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě je výslovně uvedeno, že náklady na mimosoudní uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč žalobkyně v daném případě nepožaduje. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne, dne [datum] byla doručena příjemci zásilky /viz výzva na č. l. 26 spisu včetně poučení na č. l. 29, poštovního podacího archu na č. l. 27 spisu a doručení výzvy uložené v elektronickém systému soudu ISAS/. Žalovaný však příspěvek ve stanovené lhůtě nezaplatil, nereagoval ani na následné upomínky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou žalovanému dne [datum] /viz upomínka na č. l. 10 spisu a předžalobní upomínka na č. l. 11 spisu včetně podacího lístku na č. l. 12 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Podle § 1 odst. 2 písm. a) OdpVoz musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 6. Podle § 4 odst. 1 OdpVoz vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Podle odst. 6 povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. 7. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku podle ust. § 4 odst. 5 OdpVoz pro osobní automobil písm. e) se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3 včetně ve výši 30 Kč, písm. f) se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně ve výši 35 Kč, písm. g) se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč, písm. h) se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč a písm. i) se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč. 8. Podle § 2a této vyhlášky činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 OdpVoz 300 Kč. 9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když vzal za prokázané, že žalovaný byl veden jako vlastník/provozovatel předmětného vozidla v registru vozidel, ohledně kterého nebylo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně tak má dle § 4 OdpVoz ze zákona právo na úhradu příspěvku ve výši 13 950 Kč (150 dní × 93 Kč). V tomto rozsahu uplatnila žalobkyně svůj nárok po právu, když v zákonné lhůtě odeslala žalovanému i výzvu k úhradě tohoto příspěvku, a proto soud tomuto nároku vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, avšak pouze z přiznaného nároku na úhradu příspěvku. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 10. Soud žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, neboť žalobkyně výslovně v odeslané výzvě uvedla, že tento nárok nepožaduje. Jelikož tak žalobkyně nevyzvala žalovaného v zákonné lhůtě o úhradu i tohoto nároku, nárok žalobkyně v této části ve smyslu § 4 odst. 6 OdpVoz ze zákona zanikl, a proto jej soud nemohl přiznat. Rovněž pak nebylo možné uvažovat ani o přiznání úroku z prodlení z tohoto zaniklého nároku. Nadto úrok z prodlení z nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek by nebylo možné přiznat i s ohledem na skutečnost, že se ve smyslu § 513 o. z. se jedná o příslušenství pohledávky (výrok II. tohoto rozsudku). Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový st