11 C 67/2022-30 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] SLM [číslo], [země]) uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za úvěr ve výši 990 Kč, tj. celkem částku 3 990 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalovaná úvěr čerpala, nedodržela však řádně podmínky pro splácení. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]) vygenerovala dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku splatit společně s poplatkem ve výši 990 Kč ve lhůtě do [datum] /viz prohlášení pro stávajícího klienta na č. l. 8 – 9 spisu, potvrzení o zápůjčce na č. l. 10 spisu, obchodní podmínky v elektronické podobě v databázi soudu [příjmení], faktura na č. l. 12 spisu/. Zápůjčka ve výši 3 000 Kč byla vyplacena dne [datum] na bankovní účet nezletilého syna žalované ([jméno] [anonymizováno]), č. [bankovní účet]. Žalovaná svůj dluh neuhradila řádně a včas /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 11, sdělení [právnická osoba] na č. l. 27 spisu, výpis z CEO žalované na č. l. 22 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem odeslaným dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávky v elektronické podobě v databázi soudu [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 13 spisu, podací arch na č. l. 14 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 15 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 16 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném do 30. 11. 2016, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména podle následujících ustanovení. 8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným poplatkem vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaná úvěr čerpala prostřednictvím bankovního účtu svého nezletilého syna, nesplatila jej však řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni požadovanou částku 3 000 Kč odpovídající nesplacené jistině zápůjčky ve výši 3 000 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 12. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.