13 C 50/2022 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 41 940,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úroky ve výši 16,50 % ročně, a to v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 225 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 1 130 měla být uhrazena [datum] Smluvní strany si sjednaly RPSN ve výši 18,49 %. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, došlo proto ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena za žalobkyni. Žalobkyně nárokuje zaplacení jistiny ve výši 41 940,90 Kč. 2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 4. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. 5. Soud na základě listinných důkazů založených ve spise učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úroky ve výši 16,50 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 225 Kč Poslední splátka ve výši 1 130 měla být zaplacena [datum] /viz smlouvu o úvěru na č. l. 9 – 10 spisu, všeobecné obchodní podmínky v databázi CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] převedla na úvěrový účet žalovaného částku ve výši 60 000 Kč /viz příkaz k úhradě na č. l. 11 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s platbou splátek vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do [datum] a současně ho upozornila na to, že pokud v této lhůtě dluh neuhradí, dojde k zesplatnění celého úvěru /viz dopis na č. l. 14 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Ta jí následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek v databázi [příjmení], včetně příloh na č. l. 12 a 13 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 15 spisu, podací arch na č. l. 16 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu, podací arch na č. l. 18 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzvu na č. l. 19, podací arch na č. l. 20 spisu/. 6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úroky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Když se žalovaný dostal s placením splátek do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu a upozornila ho na možnost zesplatnění dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 7. Ke vzniku předmětného závazku došlo [datum]. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je třeba tento smluvní vztah posoudit podle dosavadní právní úpravy, a to zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 8. Podle ust. § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 10. Podle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 11. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které žalovaný z části vrátil. Část úvěru ve výši 41 940,90 Kč žalovaný nevrátil. V důsledku prodlení žalovaného s hrazením splátek došlo ke dni [datum] k zesplatnění celého dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žaloba je důvodná a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 940,90 Kč (výrok I. tohoto rozsudku). 13. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním své smluvní povinnost platit řádně a včas dluh do prodlení, přiznal soud žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši 3 856 Kč. Z této částky 1 678 Kč představuje zaplacený soudní poplatek, 1 815 Kč představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po 500 Kč podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/