15 C 222/2022-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 4 114 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela dohodu o narovnání, kterou se žalovaný zavázal uhradit dohodou specifikovanou částku ve stanovených splátkách. Dohodou bylo dále ujednáno, že v případě prodlení s úhradou byť jediné splátky stane se splatnou okamžitě celá dosud neuhrazená část dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], čímž byla ke dni [datum] zesplatněna neuhrazená část dluhu ve výši 4 114 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně nárokuje zaplacení úroku z prodlení v běžící výši 11,75 % ročně z částky 4 114 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu právním zástupcem žalobkyně výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, kterou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 6 586 Kč. Žalovaný se dohodou o narovnání zavázal dluh žalobkyni uhradit ve stanovených měsíčních splátkách, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení nebo prodlení byť jen jediné splátky. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne [datum], čímž se dle dohody o narovnání stal celý neuhrazený dluh ve výši 4 114 Kč okamžitě splatný. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dluh vůči žalobkyni uhradil nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 10. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala. 12. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 200 Kč za úkon, to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 189 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. za použití § 14a AT. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.