15 C 307/2022-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 3 443,47 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet], a dále uzavřel dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] smlouvu o povoleném debetu k účtu č. [bankovní účet], na základě níž mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 40 000 Kč. Neboť žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a odstoupení žalovanému zaslala dne [datum]. Ke dni zrušení běžného účtu dne [datum] byl konečný zůstatek na účtu - 43 443,47 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil 40 000 Kč, kdy poslední částečná úhrada byla žalobkyní přijata dne [datum]. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do [datum]. Žalovanou částku 3 443,47 Kč tvoří zbývající dlužná jistina, příslušenství se skládá z úroku ve výši 10 % ročně z částky 3 443,47 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. [bankovní účet], a dále uzavřel dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] smlouvu o povoleném debetu k účtu č. [bankovní účet], na základě níž mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 40 000 Kč, a to včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný se zavázal sjednaný debet splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky, přičemž pro nepovolený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 25 % ročně /viz smlouvu o běžném účtu, smlouvu o povoleném debetu a její dodatek, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně/. Žalovaný debet čerpal, ale došlo k překročení povoleného debetu, který žalovaný řádně a včas neuhradil. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, o čemž žalovaného informovala oznámením ze dne [datum], odeslaného téhož dne, podle kterého odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke dni jeho doručení/viz, odstoupení od smlouvy/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na prodlení žalovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet a smlouva o povoleném debetu, na jejichž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit dle podmínek stanovených ve smlouvě o povoleném debetu a obchodních podmínkách. Žalobkyně následně odstoupila od smlouvy z důvodu překročení povoleného debetu a vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dlužnou jistinu uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě vyhověl co do výše uplatněné jistiny. Běžící úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z jistiny však žalobkyně požadovala v nesprávné výši 10 % ročně, a proto byl přiznán pouze v zákonné výši 8,5 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku. V přesahující výši byl úrok z prodlení zamítnut (výrok II. tohoto rozsudku). 11. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 614,27 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K otázce aplikace ust. § 14b) a. t. soud dodává, že návrh na zahájení řízení posoudil jako tzv. formulářovou žalobu, neboť žalobce tuto podal na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tímto žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je částka nepřesahující výši 50 000 Kč.