15 C 43/2022-35 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 1 530 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne [datum] při jízdě na lince metra C – hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaný na pohledávku k datu podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Žalovaný dne [datum] sdělil soudu, že se spojí s právním zástupcem žalobkyně, aby mohl dlužnou částku uhradit mimo soudní řízení. 3. Dne [datum] doručila žalobkyně k výzvě soudu podání, v němž sdělila, že žalovaný dne [datum] zaplatil částku ve výši 1 530 Kč a navrhla, aby bylo řízení v této části zastaveno s tím, že v ostatních nárocích na podané obžalobě trvá, a to včetně zaplacení nákladů řízení, neboť část dluhu byla zaplacena po podání žaloby. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu č. j. 15 C 43/2022-27 ze dne 16. 6. 2022 svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 7. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince metra C. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil /viz zápis o provedené přepravní kontrole/. Výše jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z úřední činnosti. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby /viz předžalobní výzva/. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), dle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 9. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen„ pověřená osoba“) je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 10. Dle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 11. Dle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 12. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku (…) a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 13. Podle § 96 odst. 1, 2 věta první, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 14. Souhlasu žalovaného se zastavením řízení nebylo třeba, neboť žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé. Soud proto výrokem I řízení částečně, co do jistiny ve výši 1 530 Kč, zastavil. 15. Výrokem II soud přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila, neboť vzal za prokázané, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platné jízdenky a žalovanou částku řádně a včas nezaplatil, čímž se octl se s placením dluhu v prodlení. 16. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud shledal procesní zavinění na straně žalovaného, který část dluhu zaplatil až po podání žaloby. Proto mu soud uložil pod výrokem III nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., 4. úkon (zpětvzetí žaloby) je vyčíslen dle ust. § 14b odst. 3 s odkazem na § 7 a. t. ve výši 1 000 Kč a 1 náhrada hotových výdajů za 4. úkon právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. b) a 13 odst. 4 a 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 462 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.