17 C 109/2022-37 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 9 661,80 Kč s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný, který vystupoval jako podnikatel, uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o [anonymizováno] úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému [anonymizováno] úvěr k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 19,90 % ročně a v případě porušení smlouvy též sjednaným úrokem z prodlení. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou smlouvu dne [datum] vypověděla a převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 9 661,80 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným, což žalobkyně žalovanému písemně oznámila. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila žalobkyně svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni [datum]. Žalovaný i přes předžalobní výzvu dluží žalobkyni na jistině částku 9 661,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 30,00 % ročně z částky 9 661,80 Kč od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o kontokorentním úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] včetně Produktových podmínek komerčního bankovnictví a Všeobecných produktových podmínek, na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr bez žádosti tak, že provede platební příkazy žalovaného na jeho běžném účtu [číslo] i přesto, že na účtu nebude dostatek prostředků k jejich úhradě, maximálně do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 19,90 % ročně tak, že žalobkyni zmocnil, aby splátky úvěru, jeho příslušenství, jakož i úhrady poplatků, prováděla formou zápočtu, přednostně prostřednictvím běžného účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru. Pro tento způsob splácení se zavázal zajistit, aby nejpozději v poslední pracovní den předcházející dni, v němž je částka splatná, zde poslední den kalendářního měsíce, byl na jeho běžném účtu, uvedeném ve smlouvě o úvěru, dostatek peněžních prostředků. Žalovaný však tento závazek nesplnil a proto banka v souladu se smlouvou smlouvu o kontokorentním úvěru ke dni [datum] vypověděla, převedla debetní zůstatek z běžného účtu žalovaného na nově zřízený úvěrový účet a vyzvala žalovaného k úhradě okamžitě splatné dlužné částky ve výši 9 661,80 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2662 o. z. se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 8. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena písemná smlouva o kontokorentním úvěru, jíž byla sjednána možnost čerpání úvěru tak, že banka provede do sjednaného limitního debetního zůstatku ve výši 10 000 Kč příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu. Povinností žalovaného pak bylo nejpozději v poslední pracovní den předcházející dni, v němž je částka splatná, zajistit na svém běžném účtu, uvedeném ve smlouvě o úvěru, dostatek peněžních prostředků, nepřekračovat povolený debetní limit a tento splácet. Žalovaný tyto povinnosti opakovaně porušil, a proto banka smlouvu vypověděla. Žalovaný dosud ani přes výzvy debet neuhradil. Žalobkyně proto má podle citované právní úpravy právo na zaplacení dlužné částky, zde 9 661,80 Kč a dále i na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši, kterou účastníci sjednali, zde 30%. Na základě výše uvedených závěrů rozhodl soud ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení jak uvedeno pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 661,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.